Mapy s podrobnými volebními výsledky jsou známy i u nás a ví se tedy, jak jsou politické strany úspěšné v jednotlivých městech a jejich čtvrtích. Co kdyby někdo chtěl cíleně zvyšovat volební účast ve vybraných volebních obvodech nebo firmách, kde je vyšší potenciál volebního zisku stran, které prosazují jejich zájmy?
Volební kalkulačky z dílny serveru KohoVolit.eu, který je zaštítěný věhlasnými partnery, vytvářejí dojem, že jde o stranicky neutrální službu, která nám má pomoci zjistit, ke které kandidující straně mají naše názory nejblíž. Předpokládá to ovšem splnění klíčové podmínky – že vybrané otázky odrážejí ta nejdůležitější témata relevantní daným volbám.
V podnikání s informačním obsahem bude klesat význam firemní značky jako záruky kvality, která bude reprezentována spíše vlastními tvůrci. Pokud si založí nové servery, pořady a časopisy, své publikum si zase najdou. Pokud chceme nezávislou a kvalitní žurnalistiku, která nebude jen klouzat po povrchu jako stále se bulvarizující deníky i veřejnoprávní média, podpořme tyto odvážné projekty i z vlastní kapsy.
Proto víc spoléháme na Google, blogy a mikrozápisky našich spřízněných na Facebooku nebo Twitteru. Máme s nimi společné zájmy a tak věříme, že nám s určitou pravděpodobností objeví relevantnější informace než selekce nám cizích redaktorů v tradičních médiích. Nad tím, do jaké míry to jsou skutečně relevantní informace, se zamýšlí Eli Pariser v jedné z přednášek na konferenci TED.
Mezi všemi těmi výročními předpověďmi o zaručených hitech letošního roku je docela osvěžující zamyslet se nad technologiemi, které jsou již překonané, hloupé, zbytečné, a kterých bychom se mohli konečně zbavit, jak píše Mike Elgan z Computerworldu. Slova o konvergenci digitálních odvětví zněla ještě před pár lety pro někoho příliš abstraktně. Tady máte, milí výrobci, konkrétní příklady. Kteří z vás pochopí mezi prvními, neušetří jen na ovladači a adaptéru.
Pokud někoho zaujala studie Atlas of Ideas o vzestupu inovací v Číně, Indii a Jižní Koreji, doporučuji jeho pozornosti další projekt Charlese Leadbeatera – We think. Ve své knize se zaměřuje na to, jak uživateli řízené inovace mění fungování organizací a jak se uživatelé stále více stávají spolutvůrci produktů a služeb.
Když jsme mezi sebou, zdá se nám svět bez internetu nemyslitelný. Možná jsme příliš často jen mezi sebou. Kolik je těch, kteří jsou online, ale nikdy nepřekročili hranice zábavy a ani to nehodlají udělat? Kolik je těch, kteří technicky vzato mají možnost, ale nemají motivaci, protože řeší úplně jiné, existenční problémy?
Desáté pokračování ukázek z knihy Richarda Floridy The Rise of the Creative Class přináší poslední ukázku a shrnutí nejpodstatnějších trendů. Tvořiví lidé, nositelé kreativního kapitálu, dávají přednost městům, která nabízejí kromě vícenásobných pracovních příležitostí v oblasti vyspělých technologií a prostředí pro rozvoj talentovaných jednotlivců pestrost, toleranci a otevřenost novým myšlenkám.
Deváté pokračování o knize Richarda Floridy The Rise of the Creative Class se věnuje významu univerzit, které autor považuje za nutnou, i když nepostačující, podmínku k rozvoji kreativní ekonomiky v regionu. Jsou základní součástí infrastruktury kreativní ekonomiky a důležitějším zdrojem konkurenční výhody než dopravní spojení, sportovní stadiony nebo obchodní centra.
Není to tak dávno, co Martin Říman personálně zlikvidoval Czech Invest a jím dosazený ředitel záhy na to ohlásil přestup jinam, a už o sobě zase dává vědět. „Před 9 lety stál Ondřej Neff v čele nadšené vzpoury nové a tehdy skoro revoluční internetové komunity, která protestovala proti podle ní vysokým poplatkům za připojení k vytáčenému internetu … a internet měl podle vzbouřenců nějaké zvláštní právo na nižší ceny,“ napsal do Lidovek český ministr průmyslu a obchodu.