Archiv štítku: čtení

Jan Hus

Dnes si připomínáme výročí smrti známého dezinformátora, který byl váženými factcheckery usvědčen z rouhání a šíření kritických narativů. Za opakované porušování pravidel komunity mu byl zrušen životní profil.

Mezi Orwellem a Huxleym

Orwellův svět to připomíná spíš těmi obraty, které nikdo už ani nevysvětluje. Představme si, kdyby jednoho dne byly všechny ukrajinské vlajky nahrazeny jinými, třeba duhovými, tchajwanskými nebo francouzskými (nebojuje se v Paříži i za Prahu?), a vládní rétorika by se pozměnila jen náhradou slov za jiná.

Dopis Jiřího Černického VŠUP

Zažil jsem to i sám v jedné neziskovce, kterou jsem léta vedl. Mladší ročníky uvyklé na dotační polštáře a vyžadující bezbřehou korektnost často nemají v oblibě hierarchii, autoritu, důraz na výsledky ani svobodu slova. Narušuje to jejich well-being a přináší stres a úzkost. Ve skleníkovém prostředí neziskovek a VŠ se domnívají, že takový je svět i tam venku.

Solženicyn stále aktuální

Lidé nespokojení a lidé s jiným názorem jsou označování za dezoláty a ti, u kterých by to působilo například vzhledem k jejich vysokým akademickým titulům nebo úctyhodné životní dráze jako pěst na oko, zase za agenty cizích mocností nebo chcimíry. Je to podobné, když ne přímo stejné, jako když dříve Rudé Právo psalo o „ztroskotancích a samozvancích“.

Hodiny vyhrazené pro spotřebu

Sorry, pane Novák, ale rozvodná eurosoustava sv. Grety právě přepla na vysoký ekotarif. Zašijeme to koleno později, teď by svítit stálo majlant a vy jako energeticky chudý na to nemáte dostatečné zdravotní pojištění.

Co znamená globalizace pro konzervativce a liberály

Dělení na levici a pravici smysl neztratilo, ale ustoupilo do pozadí. Nyní se stává důležitějším hodnotové hledisko odlišující liberály a konzervativce, v němž jde hlavně o to, kde každý cítíme hranice „vlastní“ společnosti pro uplatňování demokracie. Kdo si chce pro sebe udělat jasno, toto je asi nejlepší český text poslední doby.

Ray Bradbury po sto letech aneb zase pálíme knihy

Vzdorovat ohnivým hranicím s knihami budou právě intelektuálové, kteří mezi knihami vyrůstají a milují je. Děsivá okolnost naší doby je, že lidí ochotných zakazovat, vyřazovat, za škodlivé nebo urážlivé označovat knihy jsou plné univerzity. A mají se za intelektuální avantgardu, která mluví skoro podobně jako velitel paličů: „Nemůžeme si dovolit, aby menšiny byly nespokojené a neklidné.“

Není třeba žádný důkaz o nenávisti?

Neříkáme, že nemůžete tweetovat. Jenom říkáme, že bychom byli radši, kdybyste to nedělal. … Nenávistný incident je jakýkoliv incident, který policista nebo jiná osoba vnímá jako motivovaný nenávistí. … Není potřeba žádný důkaz o nenávisti.

Když se kácely sochy

Tou druhou byla reakce jedné Američanky na to, když jsem se pod Kunderovým citátem ptal, jak bychom my ze střední Evropy mohli Západu pomoci, že bychom tím splatili dluh za podporu našim disidentům v době komunistické cenzury.

Dekadentní společnost

Popisuje stagnaci, která už je tady – stále ještě bohatou společnost, která ale ztratila dynamiku a točí se v kruhu. Její instituce dál fungují, ale skřípavě, děje se v ní mnoho frenetického, ale výsledek bývá nicotný a absurdní.

Čím vlastně začala 2. světová válka?

Pro ty, kteří chtějí poslední dobou datovat začátek války k podpisu mírových dohod s Německem, připomíná listopad 1937 a návštěvu britského poslance Halifaxe u Hitlera, kterému sděluje, „že by Anglie souhlasila s řešením otázek Rakouska, Gdaňska a Československa“.

Zelení baroni (polemika s Václavem Dejčmarem)

Švandrlíkův román a jeho filmová adaptace byly pro mou i předchozí generaci silným mementem, které se opravdu stává opět aktuálním. Na rozdíl od těch jmen v příspěvku má rozhodování těchto na nás mnohem větší dopad a je pravděpodobnější, že generace našich dětí bude tajně doma číst o naplnění Huxleyho New brave world, třeba s názvem Zelení baroni.

Návrat z hvězd

Pak začal vystupovat do popředí generační konflikt. Jak dorůstalo mladé betrizované pokolení, zavrhovalo postupně valnou část výsledků lidského snažení – mravy, obyčeje, umění, celé kulturní dědictví bylo podrobeno otřesnému přehodnocení. Změny zachvátily nesmírné množství oblastí, erotickým životem počínajíc a společenskými zvyky a poměrem k válce končíc.

Co by tomu říkal Václav Havel

Z citátů Václava Havla se dají vybrat soubory vyhovující značné šíři postojů. Mně jsou samozřejmě nejbližší ty z 90. let. Nedopusťme, aby si jeho odkaz monopolizovala jen jedna skupinka, která si ho chce vykládat po svém. Josef Zbořil sestavil cenné připomenutí.

Když vládnou pocity, pláče právo

„Expertky na gender“ nám vnucují , že mezi muži a ženy nejsou rozdíly a záleží jen na tom, jak se kdo cítí. V pondělí tak můžete být mužem, ve středu se cítíte spíš na ženu, a o víkendu v baru jako něco mezi. Taky to tak občas mám. A někdy se cítím na třicet, jindy zase na odchod do důchodu. Nemusí zůstat jen u toho. Tzv. fluidní by mohla být i národnost.