Archiv štítku: čtení

Hodiny vyhrazené pro spotřebu

Sorry, pane Novák, ale rozvodná eurosoustava sv. Grety právě přepla na vysoký ekotarif. Zašijeme to koleno později, teď by svítit stálo majlant a vy jako energeticky chudý na to nemáte dostatečné zdravotní pojištění.

Co znamená globalizace pro konzervativce a liberály

Dělení na levici a pravici smysl neztratilo, ale ustoupilo do pozadí. Nyní se stává důležitějším hodnotové hledisko odlišující liberály a konzervativce, v němž jde hlavně o to, kde každý cítíme hranice „vlastní“ společnosti pro uplatňování demokracie. Kdo si chce pro sebe udělat jasno, toto je asi nejlepší český text poslední doby.

Ray Bradbury po sto letech aneb zase pálíme knihy

Vzdorovat ohnivým hranicím s knihami budou právě intelektuálové, kteří mezi knihami vyrůstají a milují je. Děsivá okolnost naší doby je, že lidí ochotných zakazovat, vyřazovat, za škodlivé nebo urážlivé označovat knihy jsou plné univerzity. A mají se za intelektuální avantgardu, která mluví skoro podobně jako velitel paličů: „Nemůžeme si dovolit, aby menšiny byly nespokojené a neklidné.“

Není třeba žádný důkaz o nenávisti?

Neříkáme, že nemůžete tweetovat. Jenom říkáme, že bychom byli radši, kdybyste to nedělal. … Nenávistný incident je jakýkoliv incident, který policista nebo jiná osoba vnímá jako motivovaný nenávistí. … Není potřeba žádný důkaz o nenávisti.

Když se kácely sochy

Tou druhou byla reakce jedné Američanky na to, když jsem se pod Kunderovým citátem ptal, jak bychom my ze střední Evropy mohli Západu pomoci, že bychom tím splatili dluh za podporu našim disidentům v době komunistické cenzury.

Dekadentní společnost

Popisuje stagnaci, která už je tady – stále ještě bohatou společnost, která ale ztratila dynamiku a točí se v kruhu. Její instituce dál fungují, ale skřípavě, děje se v ní mnoho frenetického, ale výsledek bývá nicotný a absurdní.

Čím vlastně začala 2. světová válka?

Pro ty, kteří chtějí poslední dobou datovat začátek války k podpisu mírových dohod s Německem, připomíná listopad 1937 a návštěvu britského poslance Halifaxe u Hitlera, kterému sděluje, „že by Anglie souhlasila s řešením otázek Rakouska, Gdaňska a Československa“.

Zelení baroni (polemika s Václavem Dejčmarem)

Švandrlíkův román a jeho filmová adaptace byly pro mou i předchozí generaci silným mementem, které se opravdu stává opět aktuálním. Na rozdíl od těch jmen v příspěvku má rozhodování těchto na nás mnohem větší dopad a je pravděpodobnější, že generace našich dětí bude tajně doma číst o naplnění Huxleyho New brave world, třeba s názvem Zelení baroni.

Návrat z hvězd

Pak začal vystupovat do popředí generační konflikt. Jak dorůstalo mladé betrizované pokolení, zavrhovalo postupně valnou část výsledků lidského snažení – mravy, obyčeje, umění, celé kulturní dědictví bylo podrobeno otřesnému přehodnocení. Změny zachvátily nesmírné množství oblastí, erotickým životem počínajíc a společenskými zvyky a poměrem k válce končíc.

Co by tomu říkal Václav Havel

Z citátů Václava Havla se dají vybrat soubory vyhovující značné šíři postojů. Mně jsou samozřejmě nejbližší ty z 90. let. Nedopusťme, aby si jeho odkaz monopolizovala jen jedna skupinka, která si ho chce vykládat po svém. Josef Zbořil sestavil cenné připomenutí.

Když vládnou pocity, pláče právo

„Expertky na gender“ nám vnucují , že mezi muži a ženy nejsou rozdíly a záleží jen na tom, jak se kdo cítí. V pondělí tak můžete být mužem, ve středu se cítíte spíš na ženu, a o víkendu v baru jako něco mezi. Taky to tak občas mám. A někdy se cítím na třicet, jindy zase na odchod do důchodu. Nemusí zůstat jen u toho. Tzv. fluidní by mohla být i národnost.

Sto let a tři rozhovory

Nejstabilnější společnost je taková, která potřebuje co nejméně zákonů a nařízení. Funguje „samospádem“ opřená o vypěstované zvyklosti, návyky, nepsané, ale důsledně dodržované normy. Postmoderní společnost ztratila pevné struktury, subjektivizovala žebříčky hodnot, vymazala přirozené vztahy založené na přímém poznání a učinila budoucnost nejasnou a hlavně nepředvídatelnou.

Nesnesitelný kýč Velikého pochodu

Nejtěžší břemeno je obrazem nejintenzivnějšího naplnění života. Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější a pravdivější. Naproti tomu absolutní nepřítomnost břemene způsobuje, že se člověk stává lehčí než vzduch, vzlétá do výše, vzdaluje se zemi, pozemskému bytí, stává se jen napůl skutečný a jeho pohyby jsou stejně svobodné jako bezvýznamné.

Naděje rozmanitosti

Tahle ideologie nechápe potřebu rozmanitosti, chce mít vše stejné, nevidí, jak se na sebe v zrcadle dívají muž a jak žena, nechápe odlišný svět dětí, lásku k národu, náklonnost k místu, různý kolorit, historii a ráz lidské krajiny – čest a půvab vlasti, všechno, za co ještě stojí žít.

Kdo chce naše peníze

Chtějí, abychom uvěřili, že staré zásady – šetrnost, odpovědnost – už dnes nic neznamenají. Chtějí, abychom uznali, že jsme jen neracionální děti, které potřebují shovívavý dohled milujícího paternalistického státu. Jinými slovy – chtějí nás zbavit břemene odpovědnosti a s ním i svobody, kterou jsme si tak těžce vydobyli.