Kamarád mi poslal citát z knihy Stanislawa Lema Návrat z hvězd (z roku 1961).

„Teorii vypracovali tři lidé…zpočátku nikdo ten plán nebral vážně…pak se dostal na fórum OSN. Nějakou dobu přecházel z jedné subkomise do druhé – vypadalo to, že utone v nekonečných jednáních. Pokusné práce však mezitím rychle pokračovaly…

Ale v sedmnáctém roce od Nuly padlo rozhodnutí o všeobecném zavedení betrizace. To však byl počátek a nikoli konec boje za humanizaci lidstva. V mnoha zemích rodiče nechtěli podrobovat své děti zásahu… údobí zmatků, represálií, donucování a odporu trvalo dvacet let. K definitivní změně názorů došlo teprve tehdy, kdy již měla děti první betrizovaná generace… když minulo období odporu a ostrých konfliktů, nastalo zdánlivé uklidnění.

Zdánlivé proto, že teprve pak začal vystupovat do popředí generační konflikt. Jak dorůstalo mladé betrizované pokolení, zavrhovalo postupně valnou část výsledků lidského snažení – mravy, obyčeje, umění, celé kulturní dědictví bylo podrobeno otřesnému přehodnocení. Změny zachvátily nesmírné množství oblastí, erotickým životem počínajíc a společenskými zvyky a poměrem k válce končíc…

Zákon nabyl platnosti teprve pět let po svém schválení. Během této doby byly připravovány obrovské kádry vychovatelů, psychologů, odborníků, kteří se měli starat o správné vývojové tendence nové generace. Nezbytná byla zásadní reforma školství, změna repertoáru her, námětů četby, filmů… důsledky a nutná opatření vyplývající z betrizace pohlcovaly po prvních deset let na čtyřicet procent národního důchodu v celosvětovém měřítku.“