Vzdorovat ohnivým hranicím s knihami budou právě intelektuálové, kteří mezi knihami vyrůstají a milují je. Děsivá okolnost naší doby je, že lidí ochotných zakazovat, vyřazovat, za škodlivé nebo urážlivé označovat knihy jsou plné univerzity. A mají se za intelektuální avantgardu, která mluví skoro podobně jako velitel paličů: „Nemůžeme si dovolit, aby menšiny byly nespokojené a neklidné.“

Tou druhou byla reakce jedné Američanky na to, když jsem se pod Kunderovým citátem ptal, jak bychom my ze střední Evropy mohli Západu pomoci, že bychom tím splatili dluh za podporu našim disidentům v době komunistické cenzury.

Pro ty, kteří chtějí poslední dobou datovat začátek války k podpisu mírových dohod s Německem, připomíná listopad 1937 a návštěvu britského poslance Halifaxe u Hitlera, kterému sděluje, „že by Anglie souhlasila s řešením otázek Rakouska, Gdaňska a Československa“.

Pak začal vystupovat do popředí generační konflikt. Jak dorůstalo mladé betrizované pokolení, zavrhovalo postupně valnou část výsledků lidského snažení – mravy, obyčeje, umění, celé kulturní dědictví bylo podrobeno otřesnému přehodnocení. Změny zachvátily nesmírné množství oblastí, erotickým životem počínajíc a společenskými zvyky a poměrem k válce končíc.

Z citátů Václava Havla se dají vybrat soubory vyhovující značné šíři postojů. Mně jsou samozřejmě nejbližší ty z 90. let. Nedopusťme, aby si jeho odkaz monopolizovala jen jedna skupinka, která si ho chce vykládat po svém. Josef Zbořil sestavil cenné připomenutí.