Ray Bradbury po sto letech aneb zase pálíme knihy

Od narození Raye Bradburyho uplyne v srpnu sto let, svůj román 451 stupňů Fahrenheita vydal v roce 1953. Když si přečtete citáty níže, nebudete tomu věřit. Dnes už se knihy nepálí, teď se pro změnu maže. Geniální článek od Jiřího Peňáse.

„Školní docházka se zkracuje, kázeň se uvolňuje, přestává se učit filozofie, dějepis, cizí jazyky; angličtina a pravopis se postupně čím dál víc zanedbávají, až se nakonec ignorují úplně. Žije se ze dne na den, lidé se starají jen o výhodné místo a po práci je všude plno zábavy. Nač se učit něco víc než mačkat knoflíky, otáčet vypínačem, utahovat matky a zašupovat kontakty.“

„Nepřišlo to odshora, od vlády, cestou nařizovací. Nezačalo to žádným výnosem, usnesením, cenzurou, vůbec ne! Celý ten kousek provedla technika, masové využití zdrojů a tlak menšin.“

„Čím více je obyvatelstva, tím více je menšin. Jen abyste se nedotkli citů milovníků psů, chovatelů koček, citů lékařů, advokátů, obchodníků, ředitelů, mormonů, baptistů, unitářů, Číňanů, Švédů, Italů, Němců druhé generace (tady je zajímavý detail, protože pár let po válce, kdy Bradbury knihu psal, se cti Němců první generace zřejmě dotknout smělo), Texasanů, Brooklyňanů, Irčanů, lidí z Oregonu nebo z Mexika. Je třeba šetřit nejvnitřnější cítění těch nejnepatrnějších menšin. Spisovatelé, plní zlých myšlenek, zavřete své psací stroje! A oni je zavřeli.“

V jednom se Bradbury mýlil. Myslel si, „že vzdorovat ohnivým hranicím s knihami budou právě intelektuálové, respektive lidé se vzděláním, kteří mezi knihami vyrůstají a knihy milují. Zajímavá a děsivá okolnost naší doby je, že lidí ochotných zakazovat, vyřazovat, za škodlivé nebo urážlivé označovat a jednou i pálit knihy jsou plné univerzity. A mají se za intelektuální avantgardu, která mluví skoro podobně jako ten velitel paličů knih Beatty: „Nemůžeme si dovolit, aby menšiny byly nespokojené a neklidné.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *