Rada města Brna nedávno schválila Strategii integraci cizinců ve městě Brně 2020–26, kde je popsáno deset klíčových principů. Dva z nich znějí takto: „Předcházejme vzniku problémů“ a „Nebojme se pojmenovat problémy a hledat řešení“. Migrační politiku řídí stát, ale „město je první, které se s problémy setkává a musí se vyrovnávat s důsledky imigrace.“

Odstrašující případy ze západní Evropy nebo jak se vyvarovat jejich chyb 65-stránková strategie ale vůbec nezmiňuje. Co si třeba pozvat autora článku, europoslance Zdechovského (KDU-ČSL)?

„Mezi účastníky nepokojů jsou falešní žadatelé o azyl. To ukazuje na to, že do evropských zemí se dostávají také lidé s kriminálním pozadím, kteří představují bezpečnostní hrozbu pro všechny státy EU. Bohužel ani vstupu takových lidí se stále nedaří účinně bránit. Situace je opravdu vážná a místní policii se vymkla z rukou. P. de Villiers, který byl členem vlád J. Chiraka, mluvil dokonce o tom, že vypukla v Dijonu pre-občanská válka.“

„Nejedná se o problém jednoho města ani jedné země, ale celé EU. Pokud je stále možné, že v Evropě zůstávají lidé, co mají problém začlenit se do společnosti, je třeba to začít řešit. Za současné situace nezbývá jiná možnost než změna přístupu k migrační politice.“

Pro Brno ještě relevantnější je aktuální situaci ve Vídni, o níž píše Marian Kechlibar. To by mělo přimět přemýšlet o migraci a asimilaci i ty, kteří je nemají jako náplň práce.

„V době, kdy se nám svět smrskl na globální vesnici, by ta asimilace byla naopak potřeba více než dřív. Teprve v momentě, kdy se potomci už ani nenaučí řeč svých předků, přestanou být součástí širší politické komunity a řešit, co se právě semlelo tisíc kilometrů daleko. Rovněž propagandistické kampaně ze staré vlasti … by tak ztratily na účinnosti.“

„Máme štěstí v tom, že v případě našich imigračních proudů se zatím žádné takové konflikty nezkřížily a nezpůsobily explozivní mix, ani mezi sebou, ani s původním obyvatelstvem. Ale žádná samozřejmost to není a znepokojuje mě, jak málo se k tomu současní politici vyjadřují. Jako by to jako samozřejmost brali.“

„Poptávka po pracovní síle poklesla, ale konjunktura zase jednou přijde a s ní volání po vízech pro levnou pracovní sílu. Byl bych hodně potěšen, kdyby se zástupci jednotlivých stran v parlamentu sešli… a vypracovali nějaké společné memorandum o tom, jak se v tomhle případě bude do budoucna postupovat. Aby nedošlo k drastické změně jen proto, že volby dopadly jinak, než se čekalo. Stačilo by to pojmout zcela jednoduše a pragmaticky, třeba seznamem… I takové jednoduché schéma pro budoucnost by bylo daleko užitečnější než to, co máme teď, a problémy vídeňského (či stuttgartského) typu bychom si mohli ušetřit. Prevence je vždy jednodušší než léčba.“