Nejúspešnější podnikatel podle Reflexu

Líbí se mi nápad, se kterým přišel úvodem roku týdeník Reflex. Každý měsíc oslovuje „respektované osobnosti, aby ze svého středu vybrali postavu, která nejvýrazněji poznamenala jejich obor za posledních 20 let“. Tedy žádná masová anketa, ve které mají vyhrát nejpopulárnější. Žádná soutěž o to, kdo je mezi lidmi nejznámější nebo se nejčastěji objevuje v médiích.

Prozatimní výsledky seriálu OSOBNOST XX vybraly Jana Svěráka za film, Jiřího Davida za výtvarné umění, Antonína Holého za vědu, Josefa Koudelku za fotografii a Josefa Pleskota za architekturu. Marek Hudema se v předposledním díle pokusil vybrat nej podnikatele a dostal se tím na dost tenký led. Na rozdíl od předchozích jde tahle profese napříč mezi obory a bylo tudíž mnohem obtížnější vybrat správně ty, kteří mají hlasovat. Tentokrát si nejsem vůbec jist, zda se to díky hlasům „nejbohatších Čechů, manažerů nejúspěšnějších firem, finalistů soutěže Podnikatel roku a vyučujících z vysokoškolských podnikatelských studií“ podařilo.

Protože externě přednáším v MBA kursech, ocitl jsem se také mezi oslovenými a musím říct, že s otázkou jsem měl dost zásadní problém. Měli jsme totiž vybrat nejúspěšnější podnikatele výslovně podle množství nashromážděného majetku, přičemž nebylo důležité, jakým způsobem jej získali (abych nekřivdil, bylo zmíněno legálním). Škoda, že tato formulace otázky se pak u výsledků neobjevila.

Pokud mělo být tohle jediným kritériem, stačilo by nahlédnout do žebříčku Fortune nebo Forbes a nebylo nutné se nikoho ptát na jeho názor. Divil jsem se, že nemáme brát do úvahy způsob získání majetku a tedy to, zda je podnikatel úspěšný např. díky své nápaditosti, odvaze nebo pracovitosti. Mají-li být vedle architektů, vědců nebo režisérů vyzdvihováni jako osobnosti i podnikatelé, tak snad také proto, aby působili jako vzory pro své následovníky. To, že někdo získá hodně peněz formou dědictví, restituce (nic proti tomu) nebo pochybných transakcí, z něho ještě nedělá podnikatelskou osobnost, kterou by měla společnost oceňovat.

Kdo se dostal mezi prvních deset, si můžete najít na webu Reflexu. Je to trochu úsměvný mix Kellnera, Bakaly a Babiše s Jančurou, Bernardem a Lukačovičem. Těší mě, že jsem se aspoň jedním jménem trefil (moje odpovědi jsou v kurzívě níže). Pro koho byste hlasovali vy?


První jméno vyberu z hi-tech oboru, kde se pohybuji. Sériový podnikatel Roman Staněk je uznáván jako jedna z nejvýznamnějších osobností nejen českého nebo středoevropského, ale minimálně evropského významu, která dokázala vybudovat od píky dvě inovační firmy a úspěšně je prodat světovým gigantům. Držím mu palce i s jeho třetím nadějným start-upem Good Data, který využívá služeb vývojářů v Praze i Brně.

Dále vyberu Radima Jančuru, zakladatele firmy Student Agency, která postupně expandovala na několik trhů (au-pair pobyty, bus doprava, letenky) a nyní si troufá dokonce konkurovat nenasytnému molochu Českých drah.

Za úspěšné podnikatele také považuji všechny ty odvážné dámy a pány, kteří riskují své peníze a pověst v podpoře nekomerční kultury, čímž do značné míry suplují roli státu. Za všechny třeba Fero Fenič a Čestmír Kopecký.

Co Vás osobně nejvíce ve vývoji českého podnikatelského prostředí od roku 1989 překvapilo? Jaké byly nejdůležitější zlomové momenty?

Stále mě překvapuje, jak české vlády komplikují život především střední třídě a těm zaměstnancům, kteří uvažují o tom stát se osobou samostatně výdělečnou a na stát tolik nespoléhající. Také marně čekám, kdy budou u nás možné daňové asignace a kdy se začne odlišovat, zda poskytuji dar (a dostávám za to reklamu) zdravotnictví, školství, kultuře nebo sportu. Hádejme třikrát, kde se to dnes nejvíc vyplácí, a zda je to tak správné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *