Na jakých hodnotách stojí Evropa?

V době, kdy třetina až polovina Evropanů je nespokojena s fungováním Evropské unie a kdy poprvé některá členská země hlasuje o vystoupení, se logicky nabízí otázka, do jaké míry se EU chová v souladu s hodnotami, které v Evropě vyznáváme, a do jaké míry je s nimi v rozporu. Pokud se významná část Evropanů nedokáže s praktickou politikou EU identifikovat, je nejvyšší čas diskutovat konkrétní kroky, které by reformovanou unii vrátily blíž zájmům a potřebám jejích občanů.

K mému údivu jsem opakovaně slyšel názory, které otázku z titulku ironicky zpochybňovaly, jako bychom žádné evropské hodnoty ani mít neměli nebo jako by nám zůstaly už jen nějaké globálně univerzální. A kupodivu jsem nezaregistroval, že by se o nějaký výčet ve veřejné diskusi pokusili představitelé EU, kteří to mají v náplni práce. Vypsal jsem si tedy pro začátek pár bodů z nedávno publikovaných textů od čtyř českých autorů. Berte je jako pokus definovat nejmenšího společného jmenovatele, na kterém by se mohla shodnout většina z těch, kteří se považují za Evropany.

Jacques Rupnik v rozhovoru s Karlem Hvížďalou:
Jsme pluralitní demokratické společnosti založené na vládě zákona. To znamená, že lpíme především na zajištění svobody slova, a pokud dojde ke sporu, máme na to soudy, ne násilné prostředky. Jsme společnosti, které zajišťují rovnoprávnost mužů a žen, a porušení tohoto principu z jakýchkoliv důvodů (kulturně-náboženských) je pro nás nepřijatelné. Po tom, co Evropa zažila ve 20. století, je pro nás antisemitismus totálně nepřijatelný. Zavržení antisemitismu se po Osvětimi stalo součástí evropské identity. Zásadně odlišujeme náboženství a politiku, soukromou a veřejnou sféru. Náboženství je soukromá věc každého občana a samozřejmě je zaručena svoboda náboženského vyznání, ale také možnost toto vyznání opustit.

Pavel Bělobrádek:
Křesťanství, židovství, tradice velkého humanitního náboženství, jež dalo pevné základy naší morálce. Antická filosofie, tradice rozumu, vzdělanosti a důrazu na racionální argumentaci fakty. Římské právo, tradice zákonnosti a vlády práva, která stojí nad vládou lidí. Náboženská tolerance, lidská práva a občanské svobody. Sekularismus – spojování náboženství a politiky je u nás tabu.

Benjamin Kuras:
Rovná práva a povinnosti pro každého jednotlivce. Právo na beztrestný nesouhlas a ochrana menšinových názorů. Právo na vlastní majetek a jeho ochranu. Ohleduplnost k životu a vlastnictví druhých. Touha po vědění a hledání smyslu existence. Ochota bránit perzekuované a křivě nařčené. Kritické myšlení a smysl pro humor. Svědomí, soucit a napravování křivd.

A navrch dovětek Alexandra Vondry pro lepší pochopení, proč se bez vyjasnění našich společných hodnot budeme dál točit v kruhu.

Dnešní vzpoura proti elitám a establishmentu, jak ji vidíme u každých voleb od Kalifornie přes New York, Brusel až po Vídeň nebo Atény, je neklamným signálem, že elity se musí probudit a začít mluvit řečí, které lidé rozumí. Všechno ovšem začíná u našich hodnot. Základy naší civilizace – včetně křesťanské a měšťanské morálky – je třeba znovu brát vážně a skončit s jejich všeobecnou relativizací. Stejně tak je potřeba na jedné straně znovu hájit univerzalitu základních individuálních svobod a práv lidských a občanských a na straně druhé skončit s onou extenzí různých skupinových práv druhé, třetí nebo nevím jaké generace, které omezují svobodu, staví lidi proti sobě a společnost jen dezintegrují.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *