Knížka Kreativní průmysly (vydal Divadelní ústav s podporou Ministerstva kultury) Martina Cikánka je první českou monografií, která se věnuje kreativní ekonomice. Než se dočkáme překladu Floridova Vzestupu kreativní třídy, doporučuji zájemcům nahlédnout sem alespoň pro ujasnění si výčtu odvětví, která pod tyto termíny spadají.
Pojítkem spojujícím rozličná kreativní odvětví je podle britského think tanku Work Foundation tzv. expresivní hodnota, která vyjadřuje hodnotu estetickou, spirituální, společenskou, historickou, symbolickou a hodnotu původnosti. Akademických definic najdete v knize několik, podívejme se spíše na ty používané v praxi při tvorbě národních nebo regionálních strategií.
Ve Velké Británii výčet zahrnuje reklamní průmysl, architekturu, trhy s uměním a starožitnostmi, počítačové hry a videohry, řemesla, design, módní návrhářství, filmový a videoprůmysl, hudební průmysl, scénická umění, nakladatelský průmysl, software a rozhlasové i televizní vysílání (tady je zajímavé nezahrnutí přenosů po internetu). Za povšimnutí stojí velikost tohoto segmentu, který měl v celé zemi v roce 2004 činit 7.3% hrubé přidané hodnoty (na rozdíl od hrubého domácího produktu zohledňuje též dotace či jiné formy státní podpory daného sektoru při výpočtu jeho podílu na růstu ekonomiky), což je dvakrát více než např. v cestovním ruchu nebo finančním sektoru.
V Singapuru používají jednoduchou definici „průmyslová odvětví, která se inspirují kreativitou, zejména uměním a kulturou, a zároveň mají potenciál vytvářet ekonomické hodnoty prostřednictvím tvorby a vytěžování duševního vlastnictví“ – i jednoduchý výčet – umění, média, design, software a IT služby. Na webu jsou volně ke stažení dokumenty jejich dlouhodobé strategie.
Austrálie vychází z přístupu prof. Johna Howkinse (mohli jste ho v dubnu potkat na pražské konferenci Forum for Creative Europe) a ve výčtu uvádí autorskoprávní průmysly (veškeré výstupy s autorskoprávní ochranou plus výtvarné umění a architektura), patentové průmysly (ICT, farmaceutický, vesmírný nebo automobilový průmysl a průmyslový design) a průmysly ochraných známek.
Cikánkova kniha zmiňuje i některá specifika – např. nemožnost zařadit kreativní průmysly do řetězce tradičních průmyslových odvětví (ty jsou pojmenovány podle svých výstupů na rozdíl od kreativních průmyslů, kde je kreativita vstupem), neschopnost kreativních průmyslů sdružovat se v profesních asociacích a v odborech nebo neexistence jednoho statistického rámce, což ztěžuje kvantifikaci kreativních průmyslů.
Právě v době ekonomické krize je možná ten správný moment podívat se, zda i české kreativní průmysly mají rostoucí podíl na exportu a zda by tedy na ně neměly být zaměřeny inovační strategie našich krajů a měst.