V sobotních LN vyšel výborný článek historičky Hahnové o událostech, které jsou málo známy a přitom výrazně ovlivnily začátek války nebo poválečné uspořádání.

Pro ty, kteří chtějí poslední dobou datovat začátek války k podpisu mírových dohod s Německem, připomíná listopad 1937 a návštěvu britského poslance Halifaxe (jako pozdějšího ministra zahraničí si ho můžete pamatovat z filmu o Churchillovi Nejtemnější hodina) u Hitlera, kterému sděluje, „že by Anglie souhlasila s řešením otázek Rakouska, Gdaňska a Československa“. Dnes už víme, kam vedl anšlus Rakouska, zabrání českého pohraničí a přepadení Polska.

Jako úplně první milník v článku však autorka zmiňuje červenec 1933, kdy byl podepsán tzv. Pakt čtyř mocností, který vychází vstříc německým požadavkům na revizi pařížských mírových smluv. Pakt inicioval Mussolini a v Británii se prý do něj vkládaly velké naděje. „V Mnichově 1938 se tedy nesešla zcela nová skupina velmocí, aby rozhodovala o úplně nové otázce.“

Nevím, zda se z toho dá vyvozovat, že příčinou války byly de facto už tyto mocenské dohody s Německem. Myslím, že je to trochu přitažené za vlasy. Jak píše Martin Gust, někdo také může namítnout, že „žádné dvě světové války nebyly, neboť šlo ve skutečnosti o jedno německé tažení za světovou velikostí, přerušené vnuceným příměřím“, což nás zase přivádí ke stále užší integraci evropské říše, kde Německo coby vůdčí síla prosazuje revoluční experimenty v oblasti energetiky nebo migrace.