Pokud někoho zaujala studie Atlas of Ideas o vzestupu inovací v Číně, Indii a Jižní Koreji, doporučuji jeho pozornosti další projekt Charlese Leadbeatera – We think. Ve své knize se zaměřuje na to, jak uživateli řízené inovace mění fungování organizací a jak se uživatelé stále více stávají spolutvůrci produktů a služeb.

Více lidí než kdykoli předtím může přispívat do hodnotového řetězce svými myšlenkami i informacemi. Může je sdílet přes Internet, vzájemně spolupracovat a za určitých podmínek dokonce společně, ve velkém, tvořit. Internet je tedy platformou pro masovou kreativitu a inovaci, což přináší dopady na naši kulturu, způsob práce, podnikání i samotnou organizaci společnosti.

Leadbeater upozorňuje na historický obrat mezi rolemi profesionálů a amatérů. Zatímco 20. století znamenalo vzestup certifikovaných profesionálů v medicíně, vědě, vzdělávání a politice, v současné době je trend obrácený. Nadšení amatéři provozující odborné aktivity na profesionální úrovni budou mít ve společnosti i ekonomice stále důležitější roli. V mnoha oborech – od astronomie po záchranu životů. Zatímco model Henryho Forda byl ideální pro práci továrních dělníků, projekty jako Wikipedia a Linux ukazují potřebu jiné formy spolupráce. Pro nadšené amatéry (nazývá je Pro-Ams) je přitom spolupráce v komunitě i seberealizací, při které uplatňují veřejně uznané znalosti a dovednosti. Jejich aktivity jsou navíc přínosem pro společnost a demokracii.

Zajímavá je také Leadbeaterova úvaha o způsobu prezentování své identity. Zatímco dříve platilo, že jsme tím, co vlastníme (we are what we have), nyní budeme tím, co sdílíme (we are what we share). Pokud to někomu zavání komunistickými ideály, ať se nenechá mýlit. V oblasti médií a poradenství takhle již dlouhá léta funguje obvyklý obchodní model. Změna – a pro někoho významná – je v tom, že se nyní bude uplatňovat v mnoha dalších profesích.

Nečekejte od We think zázraky, nicméně za zamyšlení text stojí. Kniha vyšla v únoru 2008 a část obsahu je dostupná ve formě wiki. YouTube video.