Německo je dnes naším spojencem v NATO a nejvýznamnějším ekonomickým partnerem. Je ovšem také hegemonem, který ovládá EU a často prosazuje pro nás nevýhodnou a do budoucna velmi nebezpečnou politiku. Ostrakizace politické opozice, rostoucí cenzura, antisemitismus a selhávání právního státu dělají z našeho souseda opět ohnisko evropského napětí.
O co nám tenkrát nejvíce šlo? Mají oba významné dny něco společného? Myslím, že ano. To hlavní bylo získání nezávislosti a svobody pořádat demokratické volby, v nichž rozhoduje většina všech občanů, nikoli „avantgarda“ předem vyvolených. Právo rozhodovat si o svých věcech sami, bez poručníkování jiného státu.
„Expertky na gender“ nám vnucují , že mezi muži a ženy nejsou rozdíly a záleží jen na tom, jak se kdo cítí. V pondělí tak můžete být mužem, ve středu se cítíte spíš na ženu, a o víkendu v baru jako něco mezi. Taky to tak občas mám. A někdy se cítím na třicet, jindy zase na odchod do důchodu. Nemusí zůstat jen u toho. Tzv. fluidní by mohla být i národnost.
Bublina se začne nafukovat ve chvíli, kdy na zboží přestaneme pohlížet jako spotřebitelé a nasadíme brýle investorů. … Velmi uvolněná (a velmi nerozumná) pokrizová politika centrálních bank vedla k prudkému poklesu úrokových sazeb. Lidé si začali více půjčovat, neboť peníze byly rázem „levné“. Nízké úrokové sazby však také začaly odrazovat od spoření.
Volební kalkulačky z dílny serveru KohoVolit.eu, který je zaštítěný věhlasnými partnery, vytvářejí dojem, že jde o stranicky neutrální službu, která nám má pomoci zjistit, ke které kandidující straně mají naše názory nejblíž. Předpokládá to ovšem splnění klíčové podmínky – že vybrané otázky odrážejí ta nejdůležitější témata relevantní daným volbám.
Nejtěžší břemeno je obrazem nejintenzivnějšího naplnění života. Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější a pravdivější. Naproti tomu absolutní nepřítomnost břemene způsobuje, že se člověk stává lehčí než vzduch, vzlétá do výše, vzdaluje se zemi, pozemskému bytí, stává se jen napůl skutečný a jeho pohyby jsou stejně svobodné jako bezvýznamné.
Chtějí, abychom uvěřili, že staré zásady – šetrnost, odpovědnost – už dnes nic neznamenají. Chtějí, abychom uznali, že jsme jen neracionální děti, které potřebují shovívavý dohled milujícího paternalistického státu. Jinými slovy – chtějí nás zbavit břemene odpovědnosti a s ním i svobody, kterou jsme si tak těžce vydobyli.
Zatímco bavorský ministr vnitra chce zastavit ilegální migraci procházející i přes ČR a vrcholní evropští politici již bez obalu mluví o pašeráctví politických neziskovek ve Středozemním moři, zavzpomínejme na dobu před 2-3 lety, kdy upozorňovat na realitu vyžadovalo krapet odvahy a znamenalo to také čelit zesměšňování a urážkám. Jen tak namátkou – co se tak dlouho zpochybňovalo.
Jestli něco významně přispívá k odmítavému postoji Evropanů k imigraci a k poklesu jejich důvěry v média a neziskové organizace, tak je to záměrné míchání pojmů „uprchlík“ (utíká z domovské země z důvodu války nebo politické perzekuce) a „ekonomický migrant“ a masové podvody, při kterých jsou vydávání ti druzí za ty první.
Tradiční hodnoty Západu (především svoboda projevu a volný trh) jsou odsouvány do pozadí ve prospěch tří nových – diverzity, rovnosti a inkluze. Diverzitou se však nemyslí různost názorů, ale jen různost rasy, etnicity a sexuální identity. Rovností se nemyslí chvályhodná rovnost příležitostí, ale rovnost výsledků. Inkluzí pak dosažení této rovnosti s použitím kvót založených na skupinové identitě.