Zbytečně rozdělená společnost v otázce přístupu k migrantům a uprchlíkům mě trápí ze dvou důvodů. Hlavně kvůli těm přistěhovalcům, kteří k nám přišli už před časem s řádnými doklady a po standardním prověření. Někteří z nich u nás spokojeně žijí už roky, mají tu vysoce kvalifikovanou práci v mezinárodních i českých firmách, svoje přátele, případně rodinu.
Z těch stovek textů k migrační krizi v Evropě, kterými jsem se prokousal za poslední měsíce, doporučuji ke čtení malý výběr. Média (především v Německu, Rakousku a Švédsku) se pomalu zbavují roubíků politické korektnosti, ale policisté jsou stále omezováni v tom, jaké informace o kriminalitě imigrantů mohou zveřejňovat. V diskusích se tak stále objevuje řada mýtů a falešných představ.
Karta ohrožení, které vyvolala rezignace na elementární kontroly příchozích z rizikové oblasti na hranicích EU a neochota unie chránit svoje hranice, prostě přebije všechno ostatní bez ohledu na politické sympatie a míru shody s politiky v dalších věcech. Pokud toto nepochopí politici demokratických stran a nechají si ukrást hlavní téma, čeká nás těžká doba.
Jsou jistě další země, které jsou znechuceny způsobem, jak současná EU ne/funguje – v prvé řadě Británie a země Visegradu, Dánsko, baltské země, možná Nizozemí, Slovinsko, Irsko. Hledejme přirozené spojence – státy, které nechtějí sebevražednou azylovou politiku, jakou se snaží EU vnutit Německo a Švédsko, státy, které odmítají rozpočtovou disciplínu Řecka, Itálie a Francie, a na lék typu „více Evropy“ mají dost jiný názor.
Už nevím, kde jsem četl následující trefné přirovnání. Zatímco před listopadem 89 skoro nic nešlo a na všem záleželo, dnes je možné prakticky všechno, ale na ničem až tak nezáleží. Jedním z možných klíčů k výběrů letošních vystoupení by tedy mohla být otázka – na čem nám dnes záleží? Pro co a pro koho jsme […]
Loni se na Invexu poprvé konala netradiční konference, jejíž koncept přivedl na svět Petr Koubský. Letos se pod pozměněným názvem Invex Hi-Tech summit konal 2. ročník a řeč byla znovu o tom, jak si představujeme konkurenceschopnost ČR za pár let. Po dvou týdnech si procházím svoje poznámky a nejaktuálnější mi připadají čtyři…
Co napsat o tom, když výběrové řízení na největší státní zakázku pro ICT obor je nejdříve zrušeno, protože v zadávací dokumentaci byl přímo uveden požadavek spojený s technologií jedné konkrétní firmy (SAP), která se sama o zakázku ucházela, a pak jej dotyčná firma stejně vyhraje, protože jediná konkurenční nabídka je vyřazena z důvodu formálního pochybení?
Není to tak dávno, co Martin Říman personálně zlikvidoval Czech Invest a jím dosazený ředitel záhy na to ohlásil přestup jinam, a už o sobě zase dává vědět. „Před 9 lety stál Ondřej Neff v čele nadšené vzpoury nové a tehdy skoro revoluční internetové komunity, která protestovala proti podle ní vysokým poplatkům za připojení k vytáčenému internetu … a internet měl podle vzbouřenců nějaké zvláštní právo na nižší ceny,“ napsal do Lidovek český ministr průmyslu a obchodu.
Přepsat studijní plány, nahradit zastaralý způsob řízení, zavést odložené školné a spolupracovat s podniky chtěla po univerzitách ex-ministryně školství Dana Kuchtová a její tým. Česko potřebuje flexibilní pracovní sílu, to ovšem není to, co školy produkují. To slýchávám od ICT manažerů již léta, teď však poprvé jsem něco takového slyšel z úst ministra.
Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu přineslo ve svém posledním čísle nadmíru zajímavý článek M. Beneše o důvodech zaostávání evropského výzkumu, který obnažuje i typické problémy české vědy a výzkumu. Z tezí o nekonkurenceschopnosti evropského výzkumu vzhledem k hlavním konkurentům, tedy USA a vyspělým východoasijským ekonomikám, vybíráme…
… Víru, že ideály v tomto státě mají ještě nějakou cenu, naději, že to tu ještě někdy bude vypadat tak, abych se za to nemusel stydět. Vlajka není symbolem stavu, ale právě naděje a víry. A ztratí-li člověk víru a naději, zbude jen prázdný symbol, kterým mávají opravdu pouze naivkové. My, realisté, jsme ji už dávno ve svém podvědomí spustili na půl žerdi. Jako na funuse…
Úvodem června bylo zrušeno Ministerstvo informatiky, o jehož kompetence se podělily především Ministerstvo vnitra a Ministerstvo průmyslu a obchodu. Nechci teď polemizovat, zda to byl správný krok. Některé státy podobné ministerstvo mají, některé řeší agendu centrálním útvarem podřízeným premiérovi. Podstatné teď spíše je, zda vůbec a případně jak vláda zajišťuje aktivity, o které se dříve staralo MIČR. A o tom mám velké pochyby.
Nebývá obvyklé, aby se podřízení ve státní správě tak zásadově postavili za svého vyhozeného šéfa, jako se teď stalo v agentuře CzechInvest. 80 % zaměstnanců podepsalo nesouhlas se způsobem odvolání ředitele a přes 50 pracovníků včetně celého vedení rezignovalo na svoje funkce. V CI se přitom podařilo vybudovat jednu z nejlépe fungujících státních agentur, která se vedle úspěchů při získávání zahraničních investic stala i motorem podpory inovačnícho podnikání.