Abychom si plně rozuměli, nejdřív toto – nevidím alternativu pro naše členství v EU. Hlasy o vystupování mi připomínají brekot uraženého chlapečka, na kterého nezbyla skleněnka, a proto nechce dále hrát kuličky s ostatními. Už si konečně uvědoměme, že EU nejsou oni, ale také my. Nebojme se unijní struktury kritizovat (je za co), ale vždy navrhujme konkrétní řešení a hledejme mezi členy spojence pro jeho prosazení.
Takhle funguje sebevědomá evropská politika, která by se nám samozřejmě dělala snadněji, kdyby chování ČR neznevěrohodňoval vlastní prezident, kterým většina vyspělého světa právem opovrhuje. Ale pokud je vláda tak slabá nebo zbabělá, že jeho excesy nedokáže udržet v civilizovaných mezích, bude si muset poradit i v takto ztížené situaci.
A teď k tomu hlavnímu. Myslím, že současné chování EU se již natolik odchyluje od směru, pro který jsme do ní vstupovali, od podoby Evropy, kterou bychom si přáli, že uzrál čas na zásadní reformu a na to, aby byl náš nesouhlas se současným vedením více slyšet. Pokud ani čtyři mimořádné summity nestačí odpovědným komisařům k tomu, aby byly vidět aspoň částečné výsledky opatření na ochranu vnějších hranic EU, boje s organizovaným zločinem pašeráků a zastavení masové a naprosto nekontrolované imigrace, mám takový neskromný návrh.
Komisařem pro migraci je Řek Dimitris Avramopoulos, takže asi nepřekvapí, když není schopen svou vlastní zemi donutit k plnění závazků, za které už léta dostává extra miliony eur, zatímco hotspoty ani ochrana schengenské hranice dodnes ani v nejmenším nefunguje. Pak tu máme Federicu Mogherini, šéfku evropské diplomacie odpovědnou za bezpečnostní politiku. Představitelka radikálně levicových názorů (ex-členka Italské federace mladých komunistů) se nejdřív zviditelnila váhavým postojem vůči Rusku během ukrajinské krize a nedávno pak doporučením, aby EU označovala produkty Izraele (našeho klíčového spojence v boji proti terorismu) z obsazených území speciální nálepkou.
Požadujme jejich rezignaci a náhradu – jak je zvykem u národních vlád, když ministři opakovaně selhávají. Neuškodilo by ani vyměnit Junckera, který se chová někdy jako směšná figurka schovávající se za prázdné fráze a jindy jako nevěrný popleta, který zapomněl, s kým že to chce vlastně kamarádit. Pokud si jen nechává diktovat od Merkelové s Hollandem, je úplně zbytečný.
Jsou jistě další země, které jsou znechuceny způsobem, jak současná EU ne/funguje – v prvé řadě Británie. Vsuvka: Nebylo by chytřejší s Cameronem vyměnit zneužívané dávky za podporu našeho postoje v jiných oblastech společného zájmu? Jen s Británií dokážeme přeregulovanou, do sebe zahleděnou a vlastní pravidla nerespektující EU reformovat. Dále země Visegradu, Dánsko, baltské země, možná Nizozemí, Slovinsko, Irsko. Hledejme přirozené spojence – státy, které nechtějí sebevražednou azylovou politiku, jakou se snaží EU vnutit Německo a Švédsko, státy, které odmítají rozpočtovou disciplínu Řecka, Itálie a Francie, a na lék typu „více Evropy“ mají dost jiný názor.
Pokud Evropa nechce ztratit svou pozici ve světě, vybojované svobody a hodnoty liberální demokracie, potřebuje akceschopné politiky, kteří se nebojí říkat pravdu místo lží líbivé korektnosti a kteří aktivně konají v zájmu svých občanů, ne cizích. Když je nenajdeme, když k tomu nebudeme tlačit ty z demokratických stran, obávám se, že převládne populismus jednoduchých řešení a vliv páté kolony. Moc času nezbývá.