Slovo vize tu bylo tuzemskými pragmatiky tak dlouho ironizováno, vysmíváno a vytlačováno coby havlistické snílkovství, či dokonce jako relikt komunistického plánování, až se schopnost či vůle formulovat vizi stala v české politické třídě skutečně nepřijatelnou a nejspíš i nemožnou. V NATO i EU už jsme, to stačí, je hotovo.

Od té doby nic. Politika se plně ocitla v rukou údržbářů. Jeden z nich vytlačuje druhého a tomu věnují rozhodující část své energie. Společnost se polarizuje shora i zdola, s tím druhým se nemluví, rozmývají se hranice mezi morálně a politicky přijatelným a nepřijatelným, nikoliv vinou nějaké vědomé postmoderní libovůle, která se vydává za výraz životní mnohosti, nýbrž vinou apatie a pasivní agresivity.

Josef Chuchma, Český rok po konci světa, Lidové noviny 4.1.2013