80 % důsledků pramení z 20 % příčin. Čtyři pětiny výsledků zajistí pouhá pětina zdrojů nebo rozhodnutí. Právě takové hledáme. Otázkami řežeme do toho, co nám přijde aktuální a důležité. Ptáme se osobností, kterých si vážíme a jejichž znalosti stojí za to sdílet. Pod povrchem se vždy odehrává něco důležitého, čeho si málokdo všimne. Co je to teď ve vašem oboru nebo ve společnosti vůbec?
Byrokratizace demokratického systému dnes dosáhla takové míry, že člověku prakticky neumožňuje jednat svobodně ve zcela základních záležitostech. Do rozšiřující se sítě zákonů, vyhlášek a kontrol spadá stále větší část našeho života od zaměstnání nebo podnikání přes nakládání se soukromým majetkem. Důsledkem je pocit bezmoci a obtížněji vymahatelná spravedlnost.
Které státy západní civilizace považujete za nejúspěšnější v integraci (legálních) přistěhovalců? Kde jich mnoho přijímají, ale také hodně dbají na podobu vzájemného soužití? Asi mezi nimi budou USA, Austrálie, Izrael, Dánsko nebo Španělsko. A když se nad tím zamyslíte, jsou to přesně ty státy, které se současně tvrdě brání imigraci ilegální.
Imigrace zásadně ovlivní konkurenceschopnost a kvalitu života (a také volební výsledky) ve všech evropských zemích včetně ČR a proto má obrovský význam se jí zabývat. Uspějí jen země, které zvládnou vyvážit otevřenost pro vzdělané, pracovité a podnikavé cizince (stárnoucí obyvatelstvo a hospodářství je prostě potřebují) a současně zajištění bezpečí a jejich integrace včetně vynucení respektu všech obyvatel k platným zákonům a pravidlům soužití bez výjimky.
Studenti na kolejích, v jejichž zájmu je velkorysý a volnější režim, např. pro večerní návštěvy, obvykle věděli, že když jeho návštěva natropí v noci příliš hluku nebo si dokonce něco odnese ze sousedního pokoje, dopadne přísnější režim i na ostatní. Je smutné, že tuto společnou odpovědnost za hodnoty otevřené společnosti a za naši svobodu nechápe německá vláda ani vedení EU.
Z těch stovek textů k migrační krizi v Evropě, kterými jsem se prokousal za poslední měsíce, doporučuji ke čtení malý výběr. Média (především v Německu, Rakousku a Švédsku) se pomalu zbavují roubíků politické korektnosti, ale policisté jsou stále omezováni v tom, jaké informace o kriminalitě imigrantů mohou zveřejňovat. V diskusích se tak stále objevuje řada mýtů a falešných představ.
Dle nedávného průzkumu Allensbach Institutu si 43 % lidí v Německu myslí, že nelze svobodně vyjádřit názor na situaci kolem uprchlíků a je třeba si dávat pozor na to, co řeknete. Švýcarský Neue Zürcher Zeitung charakterizoval styl německých médií takto – selektivní podávání zpráv, propaganda vítací kultury, ztráta kritického odstupu, ze zpráv se stala kampaň.
V podnikání s informačním obsahem bude klesat význam firemní značky jako záruky kvality, která bude reprezentována spíše vlastními tvůrci. Pokud si založí nové servery, pořady a časopisy, své publikum si zase najdou. Pokud chceme nezávislou a kvalitní žurnalistiku, která nebude jen klouzat po povrchu jako stále se bulvarizující deníky i veřejnoprávní média, podpořme tyto odvážné projekty i z vlastní kapsy.
Proto víc spoléháme na Google, blogy a mikrozápisky našich spřízněných na Facebooku nebo Twitteru. Máme s nimi společné zájmy a tak věříme, že nám s určitou pravděpodobností objeví relevantnější informace než selekce nám cizích redaktorů v tradičních médiích. Nad tím, do jaké míry to jsou skutečně relevantní informace, se zamýšlí Eli Pariser v jedné z přednášek na konferenci TED.
Mezi všemi těmi výročními předpověďmi o zaručených hitech letošního roku je docela osvěžující zamyslet se nad technologiemi, které jsou již překonané, hloupé, zbytečné, a kterých bychom se mohli konečně zbavit, jak píše Mike Elgan z Computerworldu. Slova o konvergenci digitálních odvětví zněla ještě před pár lety pro někoho příliš abstraktně. Tady máte, milí výrobci, konkrétní příklady. Kteří z vás pochopí mezi prvními, neušetří jen na ovladači a adaptéru.
Infrastruktury pro platební styk a mobilní komunikaci tvoří páteř znalostní ekonomiky a jejich význam dále poroste. Proto je poněkud nebezpečné, že si naši podnikatelé a manažeři připadají v řadě evropských zemí jako chudí příbuzní, kteří musejí bez svého zavinění čelit zjevné konkurenční nevýhodě. Rok 2010 by mohl konečně přinést změnu na českém mobilním trhu – příchod čtvrtého operátora, rozšíření 3G pokrytí, snížení poplatků a vůbec pružnější tarifní politiku.
Jaký užitek máme z internetových sociálních sítí? V jakých životních situacích nám pomáhají? Pokud bych měl vybrat jeden konkrétní efekt, který mohou firmě přinést sociální sítě, a pokusit se přesvědčit ty nejzarytější skeptiky, sáhnu po vděčném příkladu Romana Staňka, asi nejúspěšnějšího českého hi-tech podnikatele.
Pokud někoho zaujala studie Atlas of Ideas o vzestupu inovací v Číně, Indii a Jižní Koreji, doporučuji jeho pozornosti další projekt Charlese Leadbeatera – We think. Ve své knize se zaměřuje na to, jak uživateli řízené inovace mění fungování organizací a jak se uživatelé stále více stávají spolutvůrci produktů a služeb.