Tradiční hodnoty Západu (především svoboda projevu a volný trh) jsou odsouvány do pozadí ve prospěch tří nových – diverzity, rovnosti a inkluze. Diverzitou se však nemyslí různost názorů, ale jen různost rasy, etnicity a sexuální identity. Rovností se nemyslí chvályhodná rovnost příležitostí, ale rovnost výsledků. Inkluzí pak dosažení této rovnosti s použitím kvót založených na skupinové identitě.
Které státy západní civilizace považujete za nejúspěšnější v integraci (legálních) přistěhovalců? Kde jich mnoho přijímají, ale také hodně dbají na podobu vzájemného soužití? Asi mezi nimi budou USA, Austrálie, Izrael, Dánsko nebo Španělsko. A když se nad tím zamyslíte, jsou to přesně ty státy, které se současně tvrdě brání imigraci ilegální.
K mému údivu jsem opakovaně slyšel názory, které otázku ironicky zpochybňovaly, jako bychom žádné evropské hodnoty ani mít neměli nebo jako by nám zůstaly už jen nějaké globálně univerzální. A kupodivu jsem nezaregistroval, že by se o nějaký výčet ve veřejné diskusi pokusili představitelé EU, kteří to mají v náplni práce. Vypsal jsem si tedy pro začátek pár bodů z nedávno publikovaných textů od čtyř českých autorů.
Šílený návrh zákona ministra Pelikána o hanobení sociální třídy mi připomněl soud s Larry Flyntem. Jde o nejnebezpečnější polistopadovou právní normu, kterou lze zneužít pro umlčení nepohodlné kritiky. S tak gumovým paragrafem by se mohl kdokoli prohlásit za součást ohrožené menšiny a na jakýkoli vtip, satiru nebo osobní kritiku vztáhnout blíže neurčené „hanobení“, které tolik připomíná podvracení republiky a socialistického zřízení.
Odkud se v některých lidech bere zásadovost, když je to něco tak očividně nepraktického? U primátů a lidoopů představovala zásadovost evoluční výhodu. V nynější době nepřinášela zásadovost nic – ani vůdcovské postavení, ani přízeň opačného pohlaví, ani společenskou prestiž. V lepším případě přinášela pověst podivína, v tom horším pověst hlupáka.
Nejde však jen o Mlynáře. Pokud by odvolací soud potvrdil rozsudek a z případu se stal precedens, jednou nohou v kriminále budou desítky děkanů, přednostů klinik a starostů, kteří musejí každý rok obcházet vzájemně si odporující předpisy a pokyny státních úřadů, aby vůbec zabezpečili chod své instituce nebo běžících projektů.
„Je třeba okamžitě a od základu změnit způsob, jak většina evropských zemí financuje univerzity, jak zdaňuje investice, spravuje patenty a reguluje pracovní trh,“ zdůrazňuje šéfredaktor Science|Business a předkládá nezávislý liberální pohled na to, co je třeba změnit pro podporu inovací a přiblížení podnikání, vědy a výzkumu. Inovační manifest přináší ve čtyřech částech devět doporučení.
O právu k duševnímu vlastnictví se nyní mluví a píše hodně, protože technologie radikálně mění možnosti jeho užívání, příp. zneužívání, a často vznikají dříve neznámé situace vyžadující změnu nahlížení na to, co je správné (morální), co je legální a co je prakticky kontrolovatelné a vymahatelné. Nejde přitom pro běžného uživatele o těžko postřehnutelné kličky právníků. Podívejme se na dva příklady.