Inovační manifest bez zbytečných řečí

Počet vydaných patentů pro výzkumná pracoviště v zemích evropské čtrnáctky (bez Lucemburska) je jen třetinový v porovnání s USA (počet přihlášek je ještě dvakrát menší), příjem z licenčních smluv mají evropské univerzity dvacetkrát menší (!) než jejich americké protějšky a také počet vznikajících spin-off firem (komercializujících výsledky výzkumu a vývoje) dosahuje v tomto srovnání jen tří čtvrtin. Zatímco politické špičky EU vyhlašují ambiciózní plány na předehnání americké ekonomiky do roku 2010 (viz Lisabonská agenda), méně pozornosti je věnováno pojmenování konkrétních příčin zaostávání Evropy v oblasti technologických inovací.

Právě na ty se soustřeďuje Inovační manifest, který nedávno publikoval nezávislý zpravodajský server Science|Business založený několika evropskými univerzitami a asociacemi pod vedením hlavních redaktorů, kteří přišli z Wall Street Journal Europe a Nature. Je třeba okamžitě a od základu změnit způsob, jak většina evropských zemí financuje univerzity, jak zdaňuje investice, spravuje patenty a reguluje pracovní trh, zdůrazňuje jeho šéfredaktor Richard L. Hudson. Science|Business předkládá svůj manifest jako nezávislý liberální pohled na to, co je třeba změnit pro podporu inovací a přiblížení podnikání, vědy a výzkumu, aby bylo např. méně nevyužitých patentů a výzkumníků, kteří odcházejí do bohatších laboratoří v Kalifornii nebo Singapuru.

Samotný manifest má čtyři části věnující se univerzitnímu prostředí, investicím do technologických firem, ochraně nových myšlenek a potřebám průmyslu a přináší devět doporučení:

  1. Soustředit zdroje na financování těch nejlepších výzkumných skupin a institucí (aneb ne každý může být nejlepší nebo aspoň nadprůměrný);
  2. Reformovat kanceláře výzkumných organizací pro transfer technologií a stanovit jim jediný cíl – vydělávat peníze (ty pak ať jsou určeny na různé účely – stipendia, vznik spin-offs, atd. – dle strategie instituce);
  3. Využívat veřejné fondy k podpoře vstupního kapitálu (aneb zakládat kapitálové fondy na podporu začínajících inovačních firem kombinující veřejné i soukromé peníze a vyrovnávající tak riziko);
  4. Zpřehlednit daňové systémy v EU a zvýhodnit soukromé investice do technologií (oproti těm např. do starožitností nebo realit, které mají nižší riziko a přitom neslibují makroekonomický efekt);
  5. Vytvořit burzovní trh pro mladé firmy (na velkých nejsou vítány a investoři potřebují zhodnotit vložené peníze);
  6. Postupně harmonizovat evropská patentová pravidla (jsou příliš komplikovaná a lišící se v jednotlivých zemích);
  7. Zlevnit patentování (také najít nové způsoby financování patentů);
  8. Produkovat kvalifikovanější a mobilnější pracovní sílu (EU má skoro poloviční počet pracovníků výzkumu než v USA a Japonsku, ti evropští navíc nejsou často ochotni stěhovat se za prací nebo riskovat ztrátu univerzitního místa výměnou za komerční příležitost);
  9. Odstranit bariéry znevýhodňující Evropu na globálním trhu (aneb zpružnit ekonomická pravidla pro najímání a propouštění pracovníků, pro realizaci stejných aktivit ve více zemích apod.).

Doporučuji minimálně k přečtení. Má to logiku a čte se to totiž mnohem lépe než těžkopádným jazykem psané a konkrétních faktů často prosté dokumenty eurokratů. Ještě lépe by bylo, kdyby se do diskuse, kterou tento manifest v Evropě jistě vyvolá, podařilo vtáhnout špičky českého průmyslu, vědy a výzkumu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *