Když se věnujete něčemu naplno, také časem přestáváte vnímat správný význam toho, co se děje tam venku? Dalo by se to nazvat pohlcujícím efektem malých světů. Může to být práce, učení se na zkoušky, nový vztah, dítě nebo nahravání desky. V podstatě cokoli, na co si lze vypěstovat závislost bez rozumové úvahy o kontextu.

Pokud trvají tyto hluboké ponory příliš dlouho, mohou být člověku nebezpečné. Na druhé straně se při nich lépe soustředí a dosahuje lepších výsledků. Jste-li ponořeni jen kousek pod hladinu, ještě vnímáte svět nad ní, počasí, hluky z lodi nebo břehu. Je snadné se kdykoli vynořit. Jenže nevidíte na dno a objektivně nepoznáte hloubku tohoto jiného světa. Až tam dole naplníte důvod vaší cesty. To ovšem v sobě nese riziko, že zapomenete na hloubku, čas a množství kyslíku, které zbývá. Jednou se vrátit musíte a jak známo, nahoru se musí pomalu.