Na silnicích dominují japonská auta, převážně Toyoty, takže pravděpodobně dostanete něco takového. My měli 2x Hondu a 2x Nissana.

Auta docela nová, automaty, sedadla v kůži. Často ale chybí loketní opěrka, zadní parkovací senzor a hlavně displej pro zobrazení navigace z vašeho mobilu, což klade vyšší nároky na spolujezdce. Auta jsme si rezervovali předem a cena pronájmu se pohybovala 700-1000 Kč za den. Kdo si troufne na motorku, půjčovny jsou ve městech na každém rohu a ceny se pohybují v malých stovkách Kč za den. Benzín stojí v Thajsku asi 27 Kč/l (91 nebo 95) a rozdíly cen jsou minimální.

Platit lze většinou kartou. Potěší výše kauce blokovaná na vaší kreditce – za auto jen asi 8000 Kč, což je asi čtvrtina či pětina toho, co po nás chtěli loni za malého Peugeota ve francouzské Bretani. Částka se obvykle vrací až po 2-4 týdnech, takže pokud si auto půjčíte víckrát, je třeba s tím v cash flow počítat. Obvyklé procedury při půjčení jsou jinak stejné jako v Evropě.

Řízení

Základní informace – v Thajsku se jezdí vlevo. Kdo už tedy máte pár stovek či tisíců mil (v TH se měří v km!) za volantem na druhé straně za sebou, nemusíte se bát. Poté, co párkrát spustíte omylem stěrače místo blinkru, si zase rychle zvyknete. Pokud to však má být váš křest nalevo a nejste zkušený řidič, raději nezačínejte v Bangkoku a velkých městech. Poslední 2 dny pobytu jsme jeli z BKK letiště do Ayutthaya a zpět a překonalo to zážitky s řízením na rychlostkách v Los Angeles.

První varování – nečekejte na svislé dopravní značení, když váš pruh bude končit. Na silnici bývá jen vodorovné a to někdy není dobře vidět. Zvlášť za tmy, když silnice nejsou osvětlené – což je častý případ na dálnici i ve městě.

Druhé varování – odbočka vlevo z rychlostní silnice o 2-3 pruzích může přijít velmi náhle a mít podobu jen úzkého průjezdu mezi dvěma domy. Je třeba včas zpomalit, zajet do krajního pruhu a velmi pečlivě vyhlížet jakoukoli mezeru. Pokud to minete, může to znamenat zpoždění až půl hodiny. Důvod je v následujícím odstavci. Jinak odbočit doleva na semaforech můžete i na červenou – ať vás to nepřekvapí.

Třetí varování. Největší problém pro evropské řidiče bude asi to, že na těchto rychlostkách s více pruhy jsou málokdy kruhové objezdy nebo křižovatky. Doprava se odbočuje tak, že se nejdříve otočíte do protisměru.

K tomu slouží v původním směru speciální pruh, kde se řadíte a čekáte. Past je v tom, že takto vyhrazený pruh obvykle není v opačném směru. A mezi oběma směry není dostatečný meziprostor, kam byste si mohli bezpečně najet a vyhlížet správný okamžik. Auta tam jezdí 60-90 km/h a vy čekáte na mezeru, do níž se musíte vjet z nulové rychlosti.K tomu výše si přidejte, že silnice nejsou tak kvalitní, jak jsme zvyklí z Evropy, a občas vás překvapí díra či nerovnost. A především vlevo i vpravo kolem vás neustále jezdí motorky, které se chovají, jako by vždy měly přednost. Zkoušel jsem hledat na internetu a ptal se, zda se dává přednost zprava nebo zleva. Odpověď byla, že přednost má ten, kdo je blíž křižovatce (nebo má větší auto).

Na dálnicích se připravte na mýtné, které je nutné platit v hotovosti (desítky Kč) – pokud nemáte předplacenou kartu nebo krabičku pro elektronické mýtné M-FLOW. Pak je třeba se vyhnout modrým pruhům a hledat ty s nápisem CASH.

Na závěr chci každého uklidnit, že přes výše uvedené komplikace není řízení v Thajsku nic strašného a za celou dobu (11 dní a asi 1000 km) jsme neviděli jedinou nehodu.

Na silnicích často vidíte obě vlajky – státní a žlutou královskou.