A stanou se menší a ještě menší

Jednou z charakteristik nové ekonomiky, kterou neopomněl ani Václav Klaus ve svém projevu na Invexu 2001, je zmenšování transakčních nákladů a s tím související zmenšování velikosti ekonomických jednotek. Jinými slovy efektivně podnikat lze dnes i s velmi malými firmičkami (o velikosti jednotek pracovníků), které mohou pružně reagovat na měnící se podmínky na trhu a minimalizovat své fixní náklady na vlastní firemní infrastrukturu.

Není to jen komisař EU pro podnikání a informační společnost, Erkki Liikanen, který tvrdí, že malé a střední podniky představují páteř evropské ekonomiky a že jsou klíčovými nositeli podnikatelského ducha a inovací, což jsou nutné podmínky pro zvýšení konkurenceschopnosti EU. Je mimochodem dobře známo, že právě v dynamice malých firem má Evropa vůči USA co dohánět.

Z výše uvedených důvodů se vyspělé státy obvykle snaží ulehčit malým firmám podnikatelský start a stimulovat jejich rozvoj, např. formou zjednodušeného výkaznictví (chce se mi dodat, že podobnost se stavem v ČR je čistě náhodná) nebo možnostmi ucházet se o různé formy podpory (exportu, výzkumu, dostupnějších úvěrů aj.). A protože velikost bývá relativní pojem, existují od roku 1996 v EU jednotná pravidla pro odlišení malých firem od firem střední velikosti a těch ostatních.

Vzhledem k tomu, že se od té doby významně zvýšily ceny a také produktivita práce, byla v květnu vyhlášena nová pravidla (budou platit od roku 2005), která posunují limity pracovníků a ročního obratu a zavádějí novou kategorii, tzv. mikropodniky. Tato kategorie je omezena počtem deseti zaměstnanců a obratem 2 mil. EUR. U malých podniků (do 50 zaměstnanců) se zvýší limit obratu ze 7 na 10 mil. EUR, zatímco středně velké podniky budou nyní definovány jako společnosti do 250 zaměstnanců a s obratem do 50 mil. EUR.

To se prosím děje právě v době, kdy si Špidlova vláda hodlá na drobné podnikatele ještě více došlápnout. Na všechny se má vztahovat minimální daň, neboť prý není možné, aby firma vykazovala několik let za sebou ztrátu. Inu věřím tomu, že jsou takoví, kteří ji dokáží opakovaně fingovat, nicméně na odhalení takových podvodů snad existují jiné mechanismy. Zajímalo by mě proto, jak se náš stát zachová k začínajícím firmám, které v prvních letech obvykle ve ztrátě bývají. Všude na světě, k tomu stačí nahlédnout do základní ekonomické učebnice. Bude se odlišovat firma obchodující např. s riflemi nebo cigaretami od start-upu, který investoval do špičkové technologie? A bude jim stát tu daň, kterou museli v prvních ztrátových letech zaplatit, zase vracet? Pak by mi připadlo, že lze námi placené úředníky využít mnohem lépe.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *