V pátém pokračování o knize Richarda Floridy The Rise of the Creative Class se budeme věnovat hodnotám a motivačním faktorům, které jsou charakteristické pro zástupce kreativní třídy. Na základě vlastních interview a dostupných průzkumů seskupil autor normy chování, vyznávané hodnoty a osobní postoje do tří základních skupin.

Individualita
Tvořiví lidé dávali vždy přednost individualitě, sebevyjádření a nekonformním postojům vůči organizačním normám. Nyní se tyto hodnoty stávají převažující a členové kreativní třídy se snaží vytvářet kombinace svých kreativních identit.

Meritokracie (v určitém smyslu elitářství)
Kreativní třída klade velký důraz na zásluhy. Její členové oceňují tvrdou práci, překonávání problémů a stimulaci a rádi si stanovují ambiciózní cíle. Tvořiví lidé se již málokdy definují na základě peněz, které vydělávají, nebo pozic, které v organizacích zastávají. Finanční ohodnocení jim slouží spíše jako měřítko výkonu nebo úspěchu a je většinou jen součástí charakteristiky, která se soustřeďuje na samotnou tvořivou aktivitu (dělám film, programuji grafiku).

Různorodost a otevřenost
Na základě řady interview a průzkumů považuje autor různorodost za základní hodnotu kreativní třídy. Její členové dávají přednost právě takovým organizacím a prostředím, kam se každý hodí a kde každý může uspět. Mnoho kreativních lidí (ne nutně odlišní původem, rasou nebo sexuální orientací) se cítilo dříve outsidery kvůli tomu, že se lišili od svých vrstevníků oblékáním nebo osobními zvyky.

Motivační faktory
Lidé pracující v IT průmyslu jsou považováni za konvenčnější skupinu kreativní třídy. Jistě patří více do hlavního proudu než např. umělci nebo reklamní textaři. Jsou součástí jednoho z nejlépe placených sektorů ekonomiky a říká se, že peníze pro ně hrají důležitou roli. To měl ověřit průzkum časopisu Information Week, který se v letech 2000 a 2001 ptal svých čtenářů, na čem jim v práci nejvíc záleží (What matters most to you about your job?). Vybrat si mohli jeden nebo více z 38 faktorů.

Odpovědi asi 20000 pracovníků z IT odvětví (šlo o rozsáhlý, avšak nereprezentativní průzkum z důvodu sebevýběru) ukázal, že peníze jsou pro ně důležitým, ale ne dostatečným motivátorem. Výše základního platu se umístila mezi faktory až na čtvrtém místě. Více než dvojnásobně ceněná se stala výzva, resp. odpovědnost, kterou vybraly dvě třetiny všech respondentů. Zajímavé je, že odpovědi z roku 2000 (tedy před pádem akcí na technologické burze NASDAQ) a 2001 (poté) se příliš nelišily a že opce na akcie se jako motivační faktor nedostaly ani do první dvacítky.

Na základě zmíněného průzkumu a dalších šetření Florida seskupil všech 38 faktorů do 11 skupin. Následujících deset představuje nejčastěji zmiňované motivátory kreativní třídy.

• Výzva a odpovědnost (schopnost přispět a mít vliv, využít vlastních schopností a dovedností, vědomí, že na mé práci záleží, souvisí s náplní práce – viz níže)
• Flexibilita (pracovní doby, oblékání a spoluvytváření celého pracovního prostředí i své role, patří sem i podpora vedlejších kreativních zájmů a aktivit, které mohou, ale nemusejí s prací přímo souviset)
• Stabilita a relativní jistota pracovního místa (nikoli doživotní jistota, ale ani každodenní chaos a nejistota)
• Kompenzace (základní plat, bonusy, opce na akcie, zdravotní a penzijní připojištění apod.)
• Profesionální rozvoj (příležitost učit se a růst)
• Uznání kolegů (úcta, respekt, reputace)
• Stimulace kolegy a nadřízenými (tvořiví lidé se potřebují navzájem)
• Vzrušující náplň práce (šance pracovat na projektech a s technologiemi, které přinášejí průlom v dané oblasti nebo zajímavý intelektuální problém)
• Organizační kultura (celkové prostředí, pravidla a rituály, které oceňují a podporují tvořivé aktivity)
• Lokalita a účast v místní komunitě (geografické místo a doba dojíždění jsou velmi důležité pro 20 % respondentů, kreativní třída je vysoce mobilní a často primárně vybírá atraktivní místo k životu, kde může rozvíjet své početné zájmy, a teprve následně tam hledá práci)

Zástupci kreativní třídy projevují silný odpor k byrokracii a nechuť stoupat po kariérním žebříčku na základě odpracovaných let. To často vede k preferenci menších organizací, kde je práce pestřejší a přínos jednotlivce více vidět.

Pokračování příště…
Předchozí díl