Vzestup kreativní třídy (4)

Ve čtvrtém pokračování o knize Richarda Floridy The Rise of the Creative Class se podívejme, jak popisuje čtyři aspekty společenské transformace, které odpovídají základním kategoriím lidské existence.

Pracovní prostředí

Umělci, profesoři a vědci byli vždy pánem svého času. Neformálně oblečeni a obklopeni inspirujícím prostředím vlastně nikdy nemohli být přinuceni pracovat, avšak nikdy také neměli tzv. po práci. Se vzestupem kreativní třídy se tento okrajový způsob práce stal převažujícím. Tradiční hierarchické systémy řízení nahrazujeme sebekontrolou, vzájemným respektem a novými formami motivace. V tomto prostředí pracujeme nezávisleji a obtížněji se vyrovnáváme s nekompetentními nadřízenými. Jistoty pracovního místa vyměňujeme za autonomii. Vedle potřeby spravedlivého ohodnocení chceme mít schopnost učit se a rozvíjet, dávat vlastní tvář svojí práci, sami si určovat její plán. Firmy všech typů se přizpůsobují této změně, protože nemají jinou volbu, pokud chtějí získat a udržet kreativní pracovníky.

Zážitkový životní styl

Kreativní třída stále více vyžaduje životní styl postavený na kreativních zážitcích. Nesnášíme přísné oddělení práce, domova a volného času. Zatímco životní styl předchozího organizačního věku zdůrazňoval konformitu, nyní dáváme přednost individualitě, sebevyjádření, přijetí odlišnosti a touze po bohatých zážitcích různého typu. David Brooks ve své knize Bobos in Paradise (pod názvem Bobos vydalo česky Dokořán v roce 2001) uvádí, že nová kultura představuje spojení buržoazních a bohémských hodnot.

V minulosti se lidé identifikovali navzájem podle základních sociálních kategorií jako zaměstnání, zaměstnavatel a rodinný statut (manžel/ka, otec, matka). Dnes se lidé identifikují na základě spojení desítek kreativních aktivit. Někdo může být současně spisovatel, vědec, konzultant, cyklista, horolezec, milovník jazzové hudby a znalec vína. Lidé nemají problémy integrovat tyto rozdílné zájmy.

Zakřivení času

Umělci, vědci, vynálezci mají často nepravidelnou pracovní dobu. Pracují z domova a v práci někomu může připadat, že si hrají. Nyní to tak dělají i mnozí další. Mění se způsob, jak si organizujeme a využíváme čas. Podstatné přitom není to, kdy pracujeme nebo kolik hodin práci věnujeme, ale že využití našeho času je mnohem intenzivnější. Každou sekundu – ať v práci nebo ve volném čase – naplňujeme kreativními stimuly a zážitky. A tím se úplně mění koncept vnímání času. Často pracujeme, když by to ostatní nečekali, a naopak, protože kreativita se nedá vypínat a zapínat podle hodin. Skládání hudby, tvorba rozpočtu, plánování operace nebo vývoj software vyžadují dlouhá období koncentrace přerušovaná potřebou relaxace, zráním myšlenek a mentálním dobíjením.

Nová sociální konstrukce času neznamená jen odlišné využívání času v průběhu dne, ale během celého života. Naše kariéry dostávají rovněž velmi odlišný rytmus. Již automaticky neplatí, že lidé stoupají s rostoucím věkem po firemním žebříčku. Častěji prožívají svoji nejproduktivnější éru v mladším věku, kdy jsou na vrcholu svých sil. Naopak časově náročné závazky manželství a potomků odkládají na později.

Kreativní komunity

Tvořiví lidé byli vždy přitahováni společenstvími, kde bylo možné najít různorodost, dostatek stimulů a bohatost zážitků. V současné době je stále více lidí, kteří vyhledávají taková místa a komunity, které umožňují posílit jejich identitu tvořivých lidí, kde mohou uplatnit svůj způsob práce a kde mají příležitost poznat širokou nabídku atraktivních životních stylů. Dávají přitom přednost komunitám s výrazným charakterem a volnějšími vazbami, kde si mohou uchovat určitou anonymitu před těmi s trvalejšími vztahy a závazky.

Pokračování
Předchozí díl

Napsat komentář