Komunikační Internet strategie může mj. vyústit v rozhodnutí přejít na formu virtuální organizace, jejíž princip je postaven na projektovém řízení, minimalizaci provozních nákladů a dynamickém alokování zdrojů.
Změny v tržním prostředí si vynucují příslušnou reakci ze strany podnikatelských subjektů. Je zřejmé, že úspěšné firmy musí soustavně aktualizovat své plány a případně přehodnocovat své cíle, zejména pokud to vyžaduje tržní situace. Jedním z možných způsobů řešení této situace je zavedení a využití flexibilní organizační struktury podobě nové formy organizace – virtuální organizace (VO).
Použití konceptu VO znamená dynamické a pružné přidělování dílčích prováděcích požadavků příslušným zpracovatelům a na příslušná místa zpracování. Na VO se můžeme dívat dvěma rozdílnými pohledy. A to z hlediska funkce a z hlediska instituce.
Institucionální pohled
Jako instituce je VO spojení nejvyšší úrovně spolupráce v oblasti klíčových oborů působnosti, a to v nezávislých rozvíjejících se podnicích. Ty jsou spolu propojeny pomocí moderních IT po dobu potřebnou pro splnění projektu či dosažení určitého obchodního cíle. Přitom se vůbec nehledí na hranice organizace nebo hranice státu. Z toho vyplývá, že při tomto dočasném charakteru VO si lze jen těžko představit nějaké centrální řízení nebo budování jakýchkoliv kontrolních mechanizmů. Vzájemné vztahy jsou tedy založené na vzájemné důvěře s podporou vzniku situací „výhra – výhra“, kdy hledáme užitek pro obě strany. Každý člen organizace by měl mít přístup k fyzickým prostředkům v celé síti organizace. Podnikatelské riziko je sdíleno mezizúčastněnými partnery. Pro zákazníka zůstává virtualita organizace skrytá. Stále jako doposud získává zákazník produkt od jednoho zástupce celé sítě organizace, ale může očekávat nižší ceny, větší výběr, lepší servis a rostoucí kvalitu. Ustanovení takovéto formy organizace vede k novému chápání organizací (podniků) tak, že klíčové oblasti a samotné produkty slouží jako základ pro vytvoření společné identity a ne podniky s větším oborem působnosti a širšími hranicemi.
| Institucionální pohled | Funkční pohled |
|
|
Definice virtuální organizace
Definice, které jsou uváděny v literatuře, zahrnují kombinaci následujícího:
- organizace, která nemá žádné fyzické umístění
- organizace, která má často se měnící členství
- organizace, které to umožňují vnější schopnosti
To všechno za předpokladu přístupných moderních informačních a komunikačních technologií. Používání moderních informačních a komunikačních technologií (IKT) nám umožňuje rozšířit možnosti jak organizovat (realizovat) některé aktivity, tj. aktivity mohou být organizovány kdekoli, kdykoli, mimo hranice organizace. Podívejme se na dvě zajímavé definice.
“Virtuální organizace je dočasná síť nezávislých institucí, podniků nebo jednotlivých specialistů, kteří se pomocí informačních a komunikačních technologií spojí, aby využili zřejmé konkurenční výhody. Propojeny vertikálně , přispívají svými klíčovými kompetencemi a vystupují jako jedna organizační jednotka.“
“Virtuální organizace je identifikovatelná skupina lidí nebo organizací, která používá podstatně více informační a komunikační technologie než fyzickou přítomnost v jednáních, řízení obchodu a vzájemné spolupráci, aby dosáhla svých cílů.“
Cílem virtuální organizace je dosáhnout odlišení na trhu lepším uvedením (vystupováním) na trh. Organizace získává všechny zkušenosti a schopnosti v klíčových oborech podnikání zvenčí, tj. od partnerských firem, se kterými tvoří virtuální organizaci.
Zaměřuje se na
- zlepšení konkurenceschopnosti a produktivity,
- zvýšení efektivnosti a reakceschopnosti (pružnosti),
- snížení režijních nákladů.
Tyto tři důležité součásti podnikatelské strategie VO jsou samotnou podstatou založení VO. Většinou se jedná o spojení jednotlivců, malých a středních firem, které se tak snaží konkurovat velkým kapitálově silným společnostem. Nespornou výhodou VO je především její pružnost a rychlost v reagování na tržní změny, která je dána relativní nezávislostí spojených firem v případě rozpuštění VO a využití nových příležitostí.
Klíčové kompetence patří k základním charakteristikám VO. Členové, partneři VO, spolu vkládají své kompetence do VO, aby tak vytvořili silně konkurenceschopnou organizaci. Termín „klíčové kompetence“ se vztahuje k unikátním schopnostem každé firmy či společnosti. Tyto schopnosti jsou nezbytné k dosahování strategických cílů firmy a značně přispívají k tvorbě hodnoty výrobku nebo služby, která je vnímána zákazníkem. Takovéto znalosti a schopnosti jsou pro konkurenci velmi nesnadno reprodukovatelné. Spojením klíčových kompetencí jednotlivých členů VO se zvyšuje efektivnost organizace jako celku a ta pak umožňuje svým členům získat výhody na trhu.
Klíčové kompetence jsou speciální znalosti, které zahrnují například specifické technické, technologické, distribuční a organizační schopnosti, ale také organizační infrastruktura, síťová spojení a lidské zdroje. Pro VO každý z partnerů sestaví odhad svých současných klíčových kompetencí. Řídí se přitom nejenom pohledem zákazníků, ale také pohledem partnerů, který nesmí opomenout. Klíčové kompetence jsou poté zobrazeny a uloženy v příslušné databázi, která udává popis celého hodnotového řetězce VO. Přirozeně každý partner může nabídnout své ne-klíčové ompetence vně organizace. To je důležitou výhradou pro malé a střední podniky, které by měli být opatrné ve spolupráci, protože jinak by byla jejich ekonomická nezávislost velmi sporná.
Klíčové aktivity jsou hlavní aktivity, které organizace vykonává, ale to neznamená, že jsou nezbytně spjaty s odbornými znalostmi organizace nebo speciálními schopnostmi ve specifické oblasti. Firma tedy může být členem VO, když vloží své klíčové kompetence, ale zároveň může stále pokračovat ve vykonávání svých klíčových aktivit.