Odpustťe mi ten již ohraný vtip v titulku (vymyslel ho prý Jaroslav Dušek při moderaci jednoho z Cursus večerů). Byl jsem se tento týden podívat na první ze série diskusních večerů SPIS k Manifestu pro znalostní společnost. Jedním z panelistů byl místopředseda vlády Martin Jahn a slovo dostával celkem často. Na celé diskusi mne zaujaly především tři věci, které souvisely s hlavním tématem večera – zahraničními investicemi – jen nepřímo.

Tou první je trojitá anomálie české finanční podpory vědy a výzkumu. Na rozdíl od vyspělých zemí dáváme více prostředků na institucionální a méně na účelové financování (jinými slovy větší část rozpočtu je alokována na vlastní existenci VV organizací a menší část na konkrétní návrhy projektů hodnocených nezávislými oponenty), více prostředků na základní výzkum a méně na aplikovaný a do třetice jde více prostředků na humanitní obory a méně na technicko-ekonomické. Posluchače nutně napadne otázka, zda byla tato data známa již dříve a jen to nikdo z ministrů školství (kam věda a výzkum v ČR spadají) nepovažoval za nutné změnit a nebo zda jej zmíněná srovnání ani nezajímala.

Druhé téma, které mne zaujalo, byl silný nesouhlas všech diskutujících se současným stavem a způsobem vzdělávání na vysokých školách (to je ostatně nejkritičtější část samotného Manifestu). Co se týče toho, zda má být matematika povinným předmětem pro každou maturitu, netroufám si posoudit. Ovšem pokud jsou zkušení kapitáni firem, ochotní angažovat se ve škole i více než jednou přednáškou, s díky odmítáni akademickými funkcionáři, je na tom asi něco nezdravého. Myslím, že právě to našim vysokým školám schází. Nechat osobnosti z podnikatelské praxe nejen občas přednášet jako zpestření a zasednout ve vědeckých radách, ale nechat je také mluvit do návazností a obsahu předmětů.

Z vlastní zkušenosti se obávám, že situace na VŠ se v tomto směru bohužel zhoršuje a pod ekonomickým tlakem se stávají učební plány spíše obětí boje kateder a ústavů o úvazky. Vznikají tak šílené paskvily typu předmětů s názvem Aplikační programy a studenti na ekonomických oborech technických škol se např. poprvé seznamují s databázemi a podnikovými informačními systémy v semestru, kdy by už měli psát diplomovou práci. Nejhorší je, když se rozhoduje od zeleného stolu, aniž by se někdo ptal na názor zainteresovaných lektorů, o zástupcích praxe ani nemluvě.

A co jsem to měl na mysli za třetí? Aha, za třetí jsem si uvědomil, že jsem zase po delší době hrdý na představitele naší vlády, na jeho vizi, kam by ČR měla směřovat, a na jeho odvahu prosazovat změny proti většině. Nedělám si iluze, ten pocit brzy překryjí jiné dojmy. V televizi bude jistě častěji vidět Škromach a – co je podstatnější – ten má ve vládě mnohem větší slovo (až se z toho dělá švarc před očima). Z toho mi pak naskakují úplně jiné pocity. Třeba vzpomínky na muzikálový film Kouř a na veselé písničky typu Dým z továren. Pamatujete ještě?