Jeden z e-newsletterů, které v dnešní spamové éře postrádám a ze kterého jsem účastníkům VIP Fora občas citoval, byl americký I-Sales Johna Audetta. John byl jeden z tzv. sériových podnikatelů – postupně založil a úspěšně prodal tři internetové start-upy. Dnes se v podnikání věnuje své velké lásce – historickým vozům Porsche a Internet je (díky jeho předchozím referencím) jedním z důležitých marketingových kanálů. Na webu můžete najít jeho šestnáct doporučení pro budování úspěšné firmy, které zabalil do atraktivní sexy obálky Sladkých šestnácti.
Jsou to principy, které stojí i v našich středoevropských končinách za zamyšlení a snad i za širší diskusi a já se dlouho chystal, že se alespoň o některých z nich ve VIP zmíním. Buď proto, že mne zkušenost vede s nimi bezvýhradně souhlasit a nebo naopak proto, že se mi některé soudy zdají příliš černobílé. Zajímají mne samozřejmě také vaše názory a zkušenosti, tak se prosím neváhejte o ně podělit.
Pro začátek si vyberu obtížně přeložitelné doporučení, které v angličtině zní Niche with Passion. Mluví mi z duše a mám pocit, že nyní platí více než dřív. Důvod je zřejmý – nasycenost trhu, internetové služby se stávají do značné míry komoditou, výrazně vzrostly vstupní bariéry a malé začínající firmy nemají mnoho cest na výběr, jak uspět. Musejí najít tržní výklenek, specializovat se na to, co umějí nejlépe – a tohle je také důležité – na to, co jejich lidi také bude bavit. Na své straně pak budou mít dvě výhody:
- Velcí hráči nemají zájem o malé trhy, jdou po velkých číslech.
- Někteří z konkurentů možná objeví stejné místo, ale motivací většiny z nich budou pouze peníze a tak nikdy nemohou být tak dobří jako ti, které motivuje i potěšení z práce samé.
Podle Johna Audetta je výhodou, když vás táhne dopředu ještě něco více než vidina finančního zisku. Pomůže to k disciplíně potřebné k tomu, abyste se byli schopni vzdát dnes rychlého výdělku výměnou za vybudování dlouhodobých vztahů přinášejících vyšší odměnu v budoucnu. To se mi zatím vždy vyplácelo a potěšení z práce, která člověka baví, byl bonus navíc.
Charles Leadbeater ve své nedávné studii Revoluce amatérů tvrdí, že pokud 20. století bylo věkem úspěšnosti profesionálů a korporací, 21. století má být érou vzestupu navzájem propojených amatérských nadšenců (nazývá je pro-ams). Mnoho z nich pracuje za malou nebo skoro žádnou odměnu, avšak kvalita jejich práce je stejně tak dobrá nebo dokonce lepší, než odvádějí profesionálové. Mezi příklady Leadbeater uvádí Linux a fenomén open-source. Někteří z těchto profesionálních amatérů jsou přitom placeni velmi dobře, ačkoli celá odpověď je asi v tom, jak si každý z nich definuje potřebnou životní úroveň, po jejímž dosažení již změní svůj žebříček hodnot a výše pak posouvá takové věci jako např. seberealizaci.
Čtenářům VIP Fora již známý Dana Blankenhorn si také všímá amerického mýtu, že inovace táhne především touha po penězích. Jistě, že není nic špatného na motoru, který pohání bohatství a sláva, nicméně řada inovací byla vytvořena těmi, pro které není finanční motivace na prvním místě. Skutečný hospodářský růst pomalu přestává být závislý na surovinách a kapitálu. Jsou to myšlenky a nápady, které podle Blankenhorna přitahují peníze, ne naopak.
Vzpomněl jsem si v této souvislosti na vášnivou polemiku mezi Eduardem Míkou a Michalem Rostockem na loňském First Tuesday Bootcampu. Týkala se imperativu růstu, podle kterého často posuzujeme všechny podnikatele bez ohledu na fakt, že nemalá část z nich si zvolila samostatné podnikání a nezávislost jako součást svého životního stylu a nikoli primárně jako prostředek k rychlému růstu a zbohatnutí např. prodejem své firmy.
Bylo by zajímavé se zeptat našich politiků, do jaké míry jsou podnikatelé tohoto typu potřební pro ekonomiku a společnost a jaké podmínky tu pro ně máme. Ale to již je na jiné téma.