Pár měsíců ticha na VIP mohlo u někoho vyvolat dojem, že firmu zachvátila krize nebo že jsem odletěl na sabbatical do dalekých krajin (a tohle mi zní opravdu lákavě). Skutečnost je jako obvykle mnohem přízemnější. Od nového roku se více věnujeme psaní na jiných místech – v angličině na NowEurope.com (o ICT trendech a možné spolupráci ICT firem a výzkumných pracovišť ve střední Evropě) a v češtině na Brnopolis.eu (o mezinárodním rozvoji města a kreativní třídě v Brně).

Většinu času jsme poslední měsíce věnovali mezinárodnímu projektu CITT a také podpoře místního neziskového projektu. Ten byl nedávno k naší radosti vybrán mezi sedmičku evropských iniciativ prezentovaných v Bruselu na dubnovém Fóru tvořivosti. Kromě toho jsme jaro zasvětili dokončování ICT průzkumu v Brně (k tomu se vrátím samostatným článkem) a přípravě a spolupořádání významné mezinárodní ICT akce.

Za poslední měsíce jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku několika projektů a akcí realizovaných ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru (PPP, jak se s oblibou píše). A ještě víc než dřív se skláním obdivem před jednotlivci, kteří díky vlastnímu nadšení a navzdory symbolickým rozpočtům a všudepřítomné byrokracii dokáží po malých krocích tvořit smysluplná řešení, na nichž mohou další stavět. Uznání si zaslouží nejen za výsledky, ale i za samotný proces jejich vzniku. Svojí nakažlivou aktivitou totiž inspirují ostatní k tomu, aby také zkoušeli nové postupy, udělali něco navíc a nespoléhali jen na úředníka nebo nadřízeného, kterému to spadá do agendy.

Ten kontrast s velkými ambiciózními akcemi iniciovanými shora, ať už v oblasti kultury nebo vědy, je někdy bolavý. Na jedné straně se tyto těší nesrovnatelně štědřejším prostředkům, na druhé straně důležitější než vlastní cíl snažení zde často bývá formalismus, divadlo pro nadřízené (politiky) a uvažování jen v krátkodobém horizontu (protože zde nikdo nepočítá náklady za ztrátu dobré pověsti). Příznačná je neochota otevřeně diskutovat a sdílet informace.

Obávám se, že tento střet kultur je hlavní překážkou efektivnější alokace veřejných peněz na aktivity, které neziskovky nebo privátní sféra umějí lépe než veřejné instituce. Nestačí spoléhat na lidsky kompatibilní pracovníky, kteří jsou šťastnou náhodou ve funkcích. Potřebujeme systémová pravidla, která budou motivovat nápadité a odvážné projektové manažery (v zahraničí se pro ně vžil termín intrapreneurs) za rozjezd dlouhodobě udržitelných projektů.

Možná z toho časem vznikne delší text, prozatím uvítám vaše zážitky nebo názory na to, za jakých podmínek se ve vašem okolí daří PPP spolupráce. Zatím přidávám tři tipy na články, které vybočují z té šedi v nejčtenějších denících. O léčení krize ekonomy psal ještě v době NERVu Ivan Gabal, ale připadá mi to stále aktuální. Do živého umí hezky zatnout i Jiří Hlavenka na svém Blocu – např. s obranou pravdy a lásky nebo o hospodaření rodiny a státu.

Pokud okolnosti dovolí, měli bychom se tu už potkávat zase častěji – s kratšími texty a bez obrázků…