Ve svých 26 letech se stal Juri Kaljundi již známým Internet podnikatelem a pionýrem středoevropského online businessu. Jeho společnost CV-Online nyní působí v 7 zemích a má ambici stát se portálem pro služby spojené s vyhledáváním zaměstnanců a pracovních míst ve střední a východní Evropě.
Juri Kaljundi se narodil v estonském Tallinnu, kde také vystudoval technickou univerzitu. Profesionální dráhu začal na poli vývoje internetových služeb a Internet marketingu. V letech 1995-1999 byl partnerem a výkonným ředitelem estonské vývojářské firmy AS Stallion. V roce 1996 se stal spoluzakladatelem CV-Online, kde působí od srpna 1999 jako předseda představenstva. Jak sám říká, zajímají ho změny, které přinese nová ekonomika a Internet do soukromého života lidí, do způsobu řízení firem a komunikace se zaměstnanci.
V červnovém vydání VIP jsem se zmínil o vaší cestě po střední Evropě v létě 1999. Jak na ní vzpomínáte a do jaké míry ovlivnila vaše dřívější podnikatelské plány?
Až do podzimu 1999 byl CV-Online malý estonský internetový projekt bez jakýchkoli mezinárodních aktivit. S ohledem na rozvoj Internetu ve východní Evropě během roku 1999 a také na základě našeho úspěchu v Estonsku jsme se rozhodli, že začneme zkoumat možnosti expanze našeho obchodního modelu do jiných zemí střední a východní Evropy.
V současnosti je pro estonské společnosti běžné zakládat pobočky v Lotyšsku a Litvě, ovšem nikdo nemíří do Polska, ČR nebo Maďarska. Takže ačkoli se některým lidem naše myšlenka líbila, mnozí si mysleli, že jsme blázni, když míříme tam, kde před námi nikdo nebyl, a to bez předchozí znalosti regionu. Dokonce i v naší firmě se mnozí obávali příliš velkého rizika. Nejlepší tedy bylo se to pokusit zjistit a tak jsme se já a Jürgen Tamm vydali na několikatýdenní průzkumnou cestu po všech zemích střední a východní Evropy.
To, s čím jsme se setkali, nás značně uklidnilo. Přesvědčili jsme se, že tyto země, stejně jako lidé, jsou velmi podobní. Jediný rozdíl byl v některých způsobech podnikání a v úrovni rozvoje Internetu. Na základě zkušeností z Estonska jsme došli k závěru, že ostatní země již brzy Estonsko doženou a že je tedy ten pravý čas odstartovat naše oblastní pobočky například v ČR.
Největší změnou pro nás bylo to, že jsme původně doufali v založení joint ventures spolu s místními portálovými nebo známými internetovými společnostmi. Ale my jsme byli z Estonska, které nikdo neznal, a z firmy, o které nikdo neslyšel. Z těchto důvodů jsme se rozhodli provést vše úplně samostatně, ovšem s tím, že jsme zaměstnali místní pracovníky.
To asi vyžadovalo větší kapitál, než jste původně očekávali. Kde jste jej začali hledat nejdříve?
Na počátku tohoto roku jsme získali počáteční kapitál od dvou investorů. Jedním z nich byla Esther Dyson z USA, kterou jsem přes Internet znal již delší dobu, ale se kterou jsem se setkal až v říjnu loňského roku v Budapešti. Líbil se jí náš podnikatelský nápad, naši lidé a náš záměr v regionu – tedy pomoci v růstu firmám a fyzickým osobám prostřednictvím online náboru pracovníků a poskytováním dalších služeb v oblasti lidských zdrojů. Druhým investorem byl New Economy Ventures (www.nevfunds.com) z Estonska. Oslovili jsme je, protože jsme již dříve byli v kontaktu. A protože jsme nechtěli ztrácet čas hledáním nových investorů, rozhodli jsme se rychle a vybrali si je pro financování naší firmy. V lednu 2000 celkově investovali přibližně 600.000 EUR. Během letošního léta (od července do srpna), Esther Dyson a NEV investovali dalších 800.000 EUR do CV-Online a na říjen se chystá další investor s investicí okolo 2,5 milionu EUR.
Mnoho zakladatelů má obavy ze ztráty většinového podílu ve své společnosti. Můžete říct, jaký je nyní jejich podíl u vás ve firmě?
Po dalším kole investic, které by se, doufejme, mělo uskutečnit v říjnu, bychom měli, jakožto zakladatelé, vlastnit pouze 35-40% společnosti. Většinový podíl bude patřit VC. Pocitově se nad tím může člověk zamýšlet, ovšem z praktického hlediska je nutno říct, že se cítíme mnohem lépe jako vlastníci menší části velkého a chutného koláče. Podržet si kontrolu nad svou společností a nenechat ji růst není moudré, takže pokud potřebujete financování, buďte také připraveni obětovat to, co je nutné. Samozřejmě musíte smlouvat a ponechat si co nejvíce, ale chytrý VC, který rozumí managementu, musí mít dostatečnou motivaci odvést svou práci co nejlépe.
Váš podnikatelský plán byl mezi jinými vybrán na květnové First Tuesday Matchmaking v Praze. Jak se obecně díváte na tento způsob setkávání předem vybraných podnikatelů a investorů u jednacích stolů?
Líbí se mi takovéto příležitosti, ušetří to spoustu času a peněz oběma stranám, podnikatelům i VC. A 30 minut je na rozhovor s potenciálním investorem dokonce víc, než je třeba.
Jak se vlastně daří First Tuesday v Estonsku?
Uskutečnily se 2-3 setkání, ale protože jsem strávil většinu času ve střední Evropě, nedostal jsem se ani na jedno z nich (ale za to jsem byl na 2 setkáních First Tuesday v Praze). Estonská setkání jsou mnohem menší a také naše internetová scéna není tak aktivní.
Jaké hlavní rozdíly vidíte mezi Estonskem a ČR v oblasti obchodu a elektronického obchodu?
Co se týče tradičního obchodu, systémy v Estonsku mi připadají technologicky vyspělejší. Mají menší režii, méně byrokracie a úředních obstrukcí. Mezi lidmi a společnostmi panuje větší vzájemná důvěra, nejsou tolik paranoidní, což průběh věcí urychluje. V Estonsku se tak lidé i organizace mohou soustředit na své hlavní aktivity.
Vezměme si například internetové bankovnictví. Více než 10% Estonců používá online bankovnictví a většina hromadných úhrad malých i velkých firem je prováděna přes WWW nebo internetový telebanking. Osobně se už do banky nechodí. V ČR do banky musíte skutečně přijít, což je směšné a kromě toho náročné na čas, neboť obvykle se čeká ve frontách.
V Estonsku neuzavíráme s našimi klienty písemné dohody o poskytování služeb, pouze jim faxem odešleme fakturu, kterou klient tentýž den uhradí. Poté, co obdržíme peníze, dostane uživatelské jméno a heslo k používání našich online služeb. To celé trvá půl dne. U vás se zdá, že je třeba více písemných dohod, termíny úhrad jsou delší a také proces rozhodování ze strany společností trvá mnohem déle.
V elektronickém obchodu je hlavní rozdíl v tom, že Estonci používají Internet jako jakýkoli jiný obchodní prostředek – telefon, fax, papír. České firmy stále považují Internet za něco zvláštního, ne všichni zaměstnanci mají na svých pracovištích pevný přístup k Internetu, ačkoli je to tak důležité pro úspěch firmy. Firmy v ČR musejí pochopit, že pokud do jednoho roku nezajistí všem svým kancelářským pracovníkům 24-ti hodinový přístup na web a e-mail, přijdou o svou konkurenceschopnost. A nezapomeňte, že Evropa se sjednocuje, české firmy a lidé už si nekonkurují v rámci státu, ale v měřítku celého regionu a celé Evropy.
Není ten rozdíl způsobený také cenami za připojení? Pravděpodobně víte o tarifech Českého Telecomu a fakticky odložené liberalizaci našich telekomunikací. Jaký je přístup vaší vlády?
Estonský Telecom je také monopolem až do 31.prosince 2000, ale jelikož patří finskému a švédskému Telecomu, zdá se, že funguje lépe než v ostatních zemích střední a východní Evropy.
Co se týká cen místních telefonních hovorů, v Estonsku stojí započetí hovoru 1,10 Kč a potom 0,37 Kč nebo 0,18 Kč za minutu podle toho, zda jde o denní nebo noční hovor. Od 1.října dochází ke zdražení, minuta tedy bude stát 0,55 Kč / 0,37 Kč / 0,18 Kč podle časového pásma. Monopol skončí během 4 měsíců, nové telefonní společnosti již zahajují propagační kampaně a dojde ke zdražení místních hovorů, protože jsou zatím subvencovány z cen dálkových hovorů. Nemyslím si, že by se ceny tak lišily, je to spíše v lidské mentalitě.
České banky jsou kritizovány za svou nepružnost přijímat platby na základě internetových objednávek využívajících SSL a čísla platebních karet. Je situace v Estonsku v tomto ohledu lepší?
Co se týká plateb kartami, ty tu začínaly také pomalu. Ale ano, pokud chcete, můžete v Estonsku příjímat objednávky s čísly kreditních karet zaslané přes WWW rozhraní. Ale kreditní karty zde nejsou tak oblíbené a myslím, že se to ve střední a východní Evropě nikdy nezmění. Místo toho přeskočíme přímo na internetové bankovnictví a elektronické peníze, a to online i offline.
V Estonsku většina lidí používá internetové bankovnictví k placení v elektronických obchodech a používá své internetové bankovní konto. Pak se stačí přepnout ze stránky e-obchodu na stránku vaší e-banky, přihlásit se, provést úhradu a přepnout se zpět do e-obchodu. Tohle se mi líbí ještě více, než tradiční kreditní karty, protože autorizujete každý převod v reálném čase.
Nedávno bylo u nás představeno několik projektů, jejichž ambicí je vytvořit sít internetových kiosků, které by umožňily širší přístup veřejnosti na Síť. S tímto máte jistě zkušenosti z Estonska. Jak to funguje a na základě jakých obchodních modelů?
Ano, v Estonsku máme značné množství tzv. open internet points, většinou jsou sponzorovány nadacemi Open Estonia Foundation a Soros Foundation. Dnes máme přes 50 nebo dokonce 100 těchto míst, většinou na venkově nebo v menších městech po celém Estonsku. Projekt vznikl s podporou programu UNDP, což umožnilo zahájit provoz prvních 3 míst.
Hlavní myšlenkou je poskytnout všem bezplatný nebo levný přístup na Síť. Ale současně je velmi důležité, že na každém místě jsou k dispozici i konzultace a zaškolení, nikoli jen samotné počítače. Tímto způsobem mohou i lidé, kteří nemluví anglicky, nebo starší lidé, používat Internet s pomocí někoho dalšího. Z dlouhodobého hlediska by se místa měla samofinancovat ze služeb nebo z místních rozpočtů. Podle průzkumů jsou tato místa velmi důležitá pro místní občany každého věku, a napomáhají rozvoji venkova.
V hlavním městě Estonska Talinnu je velmi malý počet internetových kaváren ve srovnání s půl miliónem jeho obyvatel, jsou totiž pouze asi tři. Ale odhaduji, že i v Praze jsou uživatelé internetových kaváren většinou turisté a cizinci.
Dříve jste pracoval v IT společnosti. Jaké zkušenosti jste si odsud přinesl?
Moje zkušenosti jsou z technické oblasti – vývoj WWW aplikací, bezpečnost a ochrana dat a správa systémů. Byli jsme však profesionální firmou a proto jsme měli jen jediný cíl – poskytnout našim klientům ty nejlepší služby, najít řešení jejich problémů, pomoci jim růst a rozvíjet se tak, aby se mohli soustředit na své hlavní podnikání. Práce v IT je přitom intelektuálně náročná, musíte se zabývat řešením problémů a používat logický aparát, který efektivně vede ke správným řešením.
Služby v oblasti lidských zdrojů jsou hodně odlišným typem podnikání. Jak jste se k tomu dostal?
V letech 1996-97 zkusil můj přítel založit tradiční firmu pro nábor zaměstnanců a naše společnost Stallion udělala první návrh WWW služby a software za minoritní vlastnický podíl v CV-Online. Později se mi podnikání CV-Online zdálo zajímavější a více mezinárodní, takže jsem se loni v srpnu rozhodl zapojit se na plný úvazek.
Estonsko i ČR jsou malé země, které mají spoustu kapitálu v lidských hlavách. Jak se díváte na to, že talentovaní jedinci odcházejí z méně rozvinutých ekonomik za lépe placenými místy?
Aby se dnes lidé mohli dostatečně rozvíjet a učit, myslím, že by měli strávit nějakou dobu v zahraničí. Nevidím nic špatného na pobytu v Německu, Velké Británii, USA. Především v oblasti IT a Internetu se svět mění tak rychle a na západě se v těchto oborech toho děje více. Pokud profesionály v IT láká práce v zahraničí, proč je nenechat odejít? Vždyť za pár let se možná vrátí zpět do své vlasti a odstartují své vlastní firmy. To je nakonec důvod, proč jsme v CV-Europe začali s našimi službami, které jsou založeny na celoevropské databázi životopisů a nabídek na zaměstnání.