Ve třech předchozích vydáních VIP Direct jsme informovali o pozadí výběrového řízení na generálního dodavatele informační a komunikační infrastruktury v rámci realizace Státní informační politiky ve vzdělávání (vybavení základních a středních škol počítači a připojením do Internetu ve výši cca 4,5 mld Kč). Ministr školství Eduard Zeman rozhodl o přijetí jediné formálně způsobilé nabídky od sdružení AutoCont On Line a Český Telecom a 24.10. podepsal s jejich zástupci rámcovou smlouvu. Dalšími členy uskupení jsou (zdroj Inside): Apple, AutoCont CZ, AT Computers, Cisco Systems, Compaq, Equica, GiTy, Hewlett-Packard, Intel, Microsoft, Tiny Software. S rozhodnutím se nesmířila společnost Contactel, která se proti vyloučení z tenderu (kvůli zalepené obálce) odvolala k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Na projekt jsou v letošním roce vyčleněny 2 mld. Kč a zůstává otázkou, zda „se ještě stihnou proinvestovat“ nebo se najde legislativní cesta, jak rozpočtové prostředky převést do příštího roku. Zatímco pro nezasvěcené může být toto úsměvnou lapálií, pracovníci vysokých škol musejí být každý rok připraveni na to, že smlouvou garantované prostředky na vědecko-výzkumné projekty přicházejí až po prázdninách a musejí být utraceny do konce listopadu, což, jak každý čtenář vytuší, asi nevede k ideálnímu nakládání se zdroji. To je však povzdech na jiné téma.
Připomeňme spíše sporný bod, který provází Internet do škol již od začátku (viz VIP Direct #32). Tím je „vlastní způsob připojení škol k Internetu přes virtuální privátní síť, která má být oddělena od otevřeného Internetu. Žáci a studenti by se tak neučili pracovat s reálným prostředím Internetu a s informačním bohatstvím jeho služeb, ale pouze se zdroji, které jim vyberou (a jejichž seznam budou pravidelně aktualizovat?) úředníci ministerstva“. Bylo by zajímavé vědět, nakolik jsou s plánem seznámeni samotní učitelé. Jak bývá tradicí, zadání vzniklo bez diskuse s odbornou veřejností a bez těch, kterých se nejvíce týká. Přesto bychom neměli propadat skepsi. Na místě by měla být spíše společná snaha škol, rodičů a odborných sdružení ovlivnit realizaci projektu ve prospěch přístupu žáků a studentů k otevřenému Internetu.
V Evropské unii má nyní přístup k Internetu 9 z 10 škol. Výsledky průzkumů ukazují, že průměrný počet studentů na počítač připojený k Internetu je 24 a na nepřipojený počítač 12. Úroveň internetového přístupu ve školách však velmi kolísá stát od státu a pohybuje se mezi 3 a 50 studenty na jeden připojený počítač a mezi 3 a 25 na nepřipojený. Podrobnější čísla jsou známa z průzkumu ve Slovinsku. Tam má přístup k Internetu 100% středních a 99% základních škol s průměrem 28 žáků/studentů na počítač. Připojeno k Internetu je přitom 73% školních počítačů. Třetina základních a středních škol používá Internet pravidelně ke vzdělávacím účelům.
Jak by dopadla v tomto srovnání ČR, není známo. Analytický dokument s konkrétními čísly a zmapováním hlavních překážek v oblasti (nejen elektronického) vzdělávání u nás bolestně chybí a bez něj může být sebelépe dobře míněný projekt jen krásně svítící svíčkou na dortu pro umírajícího pacienta. Projekt Internet do škol je opravdu kandidátem na ICT událost roku. Jen není tak jednoznačné, s jakým znaménkem.