Co rozděluje akademickou a firemní sféru

Pro únorové a červnové číslo měsíčníku eBiz jsme ve First Tuesday připravili anketu mezi zástupci vysokých škol a firemní sféry na téma vzájemné spolupráce. Některé zazněly v moderované e-konferenci VIP Forum, z celkových pěti stran výsledného textu vybíráme…

David Uhlíř
(Regionální rozvojová agentura jižní Moravy):

Zájem vysokých škol je přirozeně odlišný od zájmů podnikatelů. Publikace, citační ohlas, zkoumání nových jevů a procesů pro radost z poznávání a objevování nepoznaného jsou hlavní rysy akademického prostředí. Čas tolik nerozhoduje. Naopak podnikatelská sféra má zájem o okamžité aplikace nových poznatků a jejich zhodnocení na trhu. Zajímají ji ne vždy nejlepší, ale co nejrychlejší řešení, bez ohledu na myšlenkovou originalitu, ale s ohledem na potenciální zisk. Problémy, jimiž se věnuje, jsou často z pohledu vysokých škol vnímány jako banální, nezajímavé, nevhodné k publikování a ve své podstatě rutinní.

Je smutné slyšet vysokoškolského profesora mluvit o podnikatelích jako o podvodnících, kteří chtějí školu využít jako bezplatný zdroj nových nápadů a s nimiž nemá ani smysl se bavit. Na opačné straně nebyly výjimkou názory podnikatelů, kteří sebevědomě prohlašovali, že vysoké školy nepotřebují, poněvadž jejich firma je beztak přístrojově lépe vybavena než škola a že všichni, kteří něco uměli, jsou už dávno zaměstnáni v soukromé sféře.

David Lukáš
(rektor Technické univerzity v Liberci):

K dosažení obdobného stavu jako v severní Americe, Asii nebo v EU je nutné vyškolit vedení škol v podnikatelských dovednostech a strhnout z výzkumu a vývoje na školách masku akademického odcizení.

Milan Berka
(GTS IT Security Manager, dříve 15 let vysokoškolský pedagog):

Vedení škol musí jednak nastavit vhodný poměr pro dělení a jednak poskytnout právní a administrativní podporu pro ty, kteří vydělávají jak sobě, tak škole a zároveň ji reprezentují.

Pro vzájemnou spolupráci vidím jako výhodné oblasti, kde školy například vlastní moderní techniku, kterou firmy nedisponují, nebo kdy pro splnění nějakého úkolu potřebují nárazově vyšší počet pracovníků, technické a odborné zázemí apod.

Michal Krsek
(nezávislý konzultant ISP a telekomunikací):

Podle mého názoru nelze spolupráci na výzkumu řešit přes institucionální infrastrukturu školy. Cokoli předáte úřednickému aparátu univerzity, propadne do totálně nesledovatelného soukolí. Myslím, že aparát univerzit žije v naprosté odtrženosti od komerční reality. Soustředí se na zdroje, které zná (státní rozpočet, Fond rozvoje vysokých škol, grantová agentura).

U komerční sféry jsem byl naopak několikrát svědkem toho, že se společnost chovala, jako by se všechno dalo koupit. Pokud někdo chce z akademického prostředí nějakou práci, je třeba brát druhou stranu jako partnera, nikoli pouze jako dodavatele levné pracovní síly. Zároveň je třeba si uvědomit, že pro druhou stranu nemusí být projekt dostatečnou výzvou, aby ho realizovala.

Eduard Míka
(spoluzakladatel a dříve ředitel APP Group, dnes soukromý investor):

Jeden z mých přátel je děkanem na College of Business Administration University of Texas v El Pasu. Mne samotného překvapilo, když mi řekl, že náklady fakulty kryjí peníze z rozpočtu pouze do výše 40 % a zbylých 60 % si fakulta musí vydělat komerčními aktivitami – např. výzkumnými a vývojovými zakázkami pro komerční sféru, vzdělávacími programy pro zaměstnance firem a podnikatele nebo prodejem hotových vzdělávacích programů jiným univerzitám.

Fakulta si tak sama vydělává velký objem finančních prostředků, může si dovolit koupit kvalitní vybavení, zvyšovat kvalitu výuky (a tudíž i reputaci a tím pádem i školné). Studenti si něco vydělají v průběhu studia a nemusejí shánět možnosti výdělku jinde. A zejména mají možnost se zviditelnit v komerční sféře již v průběhu studia a vytvořit si tak předpoklady pro získání zajímavého zaměstnání. Kdyby pro mou firmu pracoval v rámci zakázky, kterou řeší univerzita, talentovaný a motivovaný student, logicky jako po budoucím zaměstnanci sáhnu po něm, místo abych najímal zaměstnance přes headhuntery.


Za sebe dodávám, že na rozdíl od zahraničí je u nás obvyklé, že vědecký pracovník sám (resp. s pomocí svého týmu) financování výzkumného projektu sežene, administruje, realizuje i řídí. Spoléhá spíše na sebe, protože nemá dobré zkušenosti s komunikačními, koordinačními a jazykovými dovednostmi školních servisních útvarů. Ty pak mají logicky nelehkou úlohu při shromažďování aktuálních dat o běžících projektech a aktivitách jednotlivých pracovišť. Jen obtížně mohou plnit roli komunikačních uzlů vůči potenciálním partnerům z firemní sféry (čest výjimkám, které samozřejmě existují).

Co firmám poradit? Co nejdříve si vytvořte přímé kontakty na perspektivní vysokoškolská pracoviště ve svém oboru. Začněte u těch, která táhnou lidé znalí firemního prostředí. Budete s nimi komunikačně kompatibilní a dovedou vás k dalším. Ukažte, že váš zájem je dlouhodobý, a nečekejte zázraky v prvních týdnech. Po překonání počáteční nedůvěry můžete být časem příjemně překvapeni, kolik chytrých (a samozřejmě finančně dostupných) hlav se na univerzitách stále nachází.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *