Téměř přesně po roce jsem měl možnost opět navštívit Finsko – nyní předsedající zemi EU, která udává tón v technologiích mobilní komunikace. S Jiřím Peterkou jsme se jako zástupci CEO zúčastnili setkání národních kontraktorů projektu ESIS a navštívili konferenci zaměřenou na technologie pro informační společnost (více v samostaném článku).

Akce byla vítanou příležitostí zjistit, co je nového, resp. porovnat přístup jednotlivých evropských vlád k uplatnění komunikačních technologií ve společnosti. Zatímco v soutěži technologických inovací získaly exponáty českých firem 3 ceny z 25 možných (z východního bloku bodovali už jen Maďaři), na konferenci samotné nebylo v programu ani jediné české vystoupení (což dost kontrastovalo se zastoupením některých východoevropských zemí).

Na slavnostním večeru bylo našinci trochu smutno, když vrcholní představitelé hostující země hovořili (v angličtině) za přítomnosti televizních kamer (kamery našich médií zatím dávají přednost zdi v Matiční) o konkurenceschopnosti na globálním trhu v souvislosti s Internetem a technologiemi jako ekonomickou prioritou.

Právě během konference jsme si přečetli na Webu iDnes, že v rozpočtovém návrhu na rok 2000 chybí kapitola Státní informační politiky. Nelze se tomu ani moc divit, když od září slibovaný Akční plán nespatří světlo světa ani do Vánoc. Již vám nepřipadá ani kuriozní to, že nikdo není schopen vysvětlit, co konkrétního znamená smluvní příslib Českého mobilu v oblasti připojení škol a knihoven na Internet. V minulém úvodníku jsem psal o tom, že až následující týdny ukáží, jak vážně myslí vláda ČSSD podporu informační společnosti. Zdá se, že bublina splaskla, zapomeňme.

Rád bych na závěr přidal něco optimistického, ale ve světle posledních dnů je mi líto. Nedávno mne při sledování pořadu 21 docela zamrazilo, když jsem slyšel jistou „opoziční“ poslankyni kritizovat diskusní pořady ČT Na hraně a Sněží jako neobjektivní a nevyvážené. Má-li stranický newspeak nakazit i tyto ostrůvky vlastních názorů, je zbytečné doufat v podporu informační společnosti. Technologie by přece měly být jen nástroji, které umožní zpřístupnění informací a aktivnější podíl občanů na veřejném životě. Stojí vůbec současné politické špičky alespoň o podporu společnosti občanské?