Co všechno by v ní mělo být? Kam až sahá elektronický obchod? Co v něm vidí ministerští úředníci a co podnikatelé? Zasahuje všechna odvětví a do jaké míry? Takto jsem se ptal v jednom z předchozích vydání a někteří z vás mezitím odpovídali v našem VIP Foru.
Dokument, který od začátku roku zpracovávala expertní skupina ÚVIS, byl veřejnosti poprvé zpřístupněn v červenci s termínem připomínek do konce srpna (později prodlouženo do 15.9.). K jejich zaslání a k zahájení veřejné diskuse se také VIP snažil po celou dobu napomoci. Nyní je čas posoudit, jaký je obsah současné (nikoli ještě konečné) verze v porovnání se zelenou předchůdkyní.
V mnohém velmi podobný. Dokument rozdělený do šesti souborů má převážně podobu tabulek se seznamy desítek opatření – můžete si jej stáhnout z webu ÚVIS nebo VIP. V současné podobě je velmi těžké jej hodnotit, neboť doporučením typu „vytvořit motivační a podpůrné programy na pomoc malým a středním podnikům“, „zlepšení dostupnosti informací o potenciálních partnerech a dodavatelích z privátního sektoru pro instituce veřejné správy“ nebo „více podporovat spolupráci mezi vysokými školami a privátními firmami s cílem maximálně připravit studenty po praktické stránce“ není co vytknout. Kdyby se ovšem jednalo o úvodní článek a nikoli strategickou studii, na kterou mají navázat realizační aktivity.
Jak je z uvedených příkladů možná zřejmé, ani u Bílé knihy se prezentovaná fakta neopírají o analytické podklady typu zdůvodnění, popis současného stavu nebo trendu na základě kvantifikovaných dat. Přestože z diskusí okolo Zelené knihy vyplývalo, že se těchto „zpodrobnění“ dočkáme právě v knize Bílé.
Dalším problémem je, že pro zástupce privátní sféry je text velmi obtížně čitelný, neboť jsou dohromady míchány návrhy z oblasti e-government (které je příliš nezajímají) s podporou podnikání a konkurenčního prostředí (které by je zajímaly, ale obtížně je budou hledat). Z tohoto pohledu by tedy bylo lepší rozdělit celý dokument nebo každou kapitolu na oblasti veřejné a privátní sféry. A krátit, krátit, krátit.
Předlouhý výčet obecných a často velmi neuchopitelných opatření obsahuje několik bezesporu klíčových (liberalizace místní smyčky, e-procurement, e-identifikátory), které se však ztrácejí mezi balastem typu „úzká spolupráce s Evropskou komisí, s odborníky ze soukromého sektoru, s již existujícími sdruženími“. Není se co divit, že časově vytížení lidé typu podnikatelů a manažerů odkládali knihu po prvních stránkách a k připomínkám se ani nedostali.
U některých opatření jsou mezi potenciálními partnery zmiňovány konkrétní organizace, aniž by bylo jasné, proč byly vybrány právě tyto a nikoli jejich konkurenti (týká se konzultačních firem, významných IT dodavatelů, asociací, škol a iniciativ). Je také škoda, že se v textu opakují některé drobné chyby, které již byly připomínkovány u knihy Zelené (kreditní versus platební karty).
Zatímco tzv. zelené knihy obvykle analyzují současný stav v určité oblasti a identifikují problémy k řešení, knihy bílé mají ukazovat cesty k jejich řešení. Současná verze dokumentu však postrádá jakékoli scénáře možného vývoje nebo konkrétnější kroky řešení. Za ně bohužel nelze považovat např. „zajistit závaznost norem ve státní správě“, „mapování předpokladů, potřeb a bariér rozvoje EO v podnikatelské sféře v přímé návaznosti na přístup dílčích resortů“ nebo „vypracovat studii o možnostech přístupu k informacím z veřejné správy prostřednictvím mobilních telefonů“. Pro srovnání si mohou čtenáři ve VIP stáhnout Bílou knihu znalostní ekonomiky Velké Británie.
Tím nejcennějším na dokumentech tohoto typu však není dokonale precizovaný text, ve kterém nic nechybí, ale veřejná diskuse odborníků a všech dotčených stran, která se dlouhodobě vede nad jejich obsahem. Pokud jsou tedy od začátku vtáhnuti do hry s vyjasněnými rolemi, předem dohodnutými pracovními postupy a způsoby komunikace. V tomto bohužel nenastal výrazný pokrok ve srovnání s průběhem vzniku knihy zelené, který VIP loni veřejně kritizoval.
Doufejme, že nové ministerstvo přebírající agendu ÚVIS a s ní i Bílou knihu zaměří svoje úsilí spíše na obousměrnou komunikaci s podnikatelskou a odbornou veřejností než do zbytečného vývoje drahé workflow aplikace, kterou za celou dobu prakticky nepoužila expertní skupina ani redakční tým Bílé knihy. Za těchto podmínek si může nové ministerstvo brzy získat respekt ostatních resortů i těch, kterým záleží na rozvoji elektronického obchodu a informační společnosti.