Moc a nemoci informačního obsahu

Po roce se mi zdá, že znovu přituhuje a že by neškodilo více veřejné diskuse nad způsobem práce našich medií a nad rolí Internetu, který do mediálního dění stále více zasahuje.

Začnu úsměvnou vzpomínkou na invexovou diskusi o vlivu ICT na politiku a společnost (viz VIP Direct #36), při které se šéfredaktor předního IT měsíčníku zeptal, jak si přítomní politici představují podporu ICT ze strany státu. Na tuto v zahraničí docela standardní otázku se mu dostalo od Václava Klause nařčení, že buď tou otázkou míří k výhodám pro svoje periodikum na úkor jiných periodik, a nebo zneužívá diskuse k prezentaci vlastních názorů. Byl to spíše žertovný exces pana profesora, kterému se plná rotunda zasmála, nicméně příznačný pro nedůvěřivý pohled na svět IT, který jako by usiloval o získávání neoprávněných výhod.

Ve svém invexovém příspěvku si Václav Klaus také přisadil ke kritice internetových médií za údajnou „povrchnost, subjektivnost, nezodpovědnost, svévolnost a absenci přísné redakční práce“. Srovnávání úrovně online publicistiky s tou tradiční v tištěných médiích není zdaleka nové. Trefnou reakci na tyto pokusy napsal nedávno Miloš Čermák na Lupě. Jiný jeho článek pak otevřeně upozorňuje na příklon nejčtenějších deníků k bulváru, který pozoruji již delší dobu. Také máte ten pocit, že srovnání nevyznívá až tak černobíle?

Pro většinu z nás je možná ranní čtení novin příjemným zvykem, v aktuálnosti zpravodajství i v hloubce pohledu však nemohou konkurovat dobrým (pozor, nikoli jakýmkoli!) internetovým serverům. Kolektiv stálých autorů mívají zpravidla nevelký, z čehož někdy pramení, že rubriku daného čísla je nutné „nějakým komentářem zaplnit“. Když čtu novinový článek věnující se něčemu, co dobře znám, jímá mne někdy děs a hrůza z toho, že podobně „zasvěcené“ jsou články z oblastí, kterým nerozumím a kde musím autorovi věřit. To jsou však přirozené jevy, které vyplývají z rozdílného charakteru obou typů médií. I přes výše naznačená negativa tištěné noviny odhlásit zatím nehodlám, přestože jejich užitná hodnota pro mne stále více klesá – právě kvůli jejich povrchnosti a „ztrátě tváře“.

Všichni si budeme muset zvyknout na to, že v podnikání s informačním obsahem, kam patří právě média nebo také poradenství, bude klesat význam firemní značky (brand) jako záruky kvality. Ta bude reprezentována spíše vlastními tvůrci obsahu (kteří jsou v éře Internetu snázeji dostupní a „vyhledatelní“ pro přímý kontakt). Výjimkou budou samozřejmě např. televizní nebo rozhlasové trhy regulované licencemi, které budou nadále významným statkem intelektuálního vlastnictví v povědomí publika. I tady však bude platit, že nabídka informačního obsahu (včetně vzdělávání a zábavy) trvale poroste, zatímco poptávka po něm (omezená našim časem, který máme k dispozici) bude víceméně konstantní. Z toho jasně plyne, že cena kopií bude klesat, a bude třeba najít nové obchodní modely, jak úspěšně financovat tvorbu informačního obsahu.

Podmínkou pro to nutnou (nikoli postačující) bude unikátnost obsahu a způsobu jeho prezentace, což opět souvisí s autory děl a mediálních konceptů. Vím třeba, co mohu očekávat od osobností jako Ondřej Neff, Lucie Vopálenská, Marek Eben, Petr Koubský nebo Jefim Fištejn (abych tedy zahrnul různý typ obsahu v různých médiích). Přestože s nimi nemusím vždy souhlasit, jsou pro mne prověřeným prověřeným zdrojem informací a způsobem, jak s nimi nakládají. Svým „produktům“ vtiskli nezaměnitelnou tvář, což pro diváka, posluchače a čtenáře znamená unikátní hodnotu. Pokud si v budoucnu založí nové servery, pořady a časopisy nebo si ty dosavadní přejmenují na Outside, Viditelnou kočku nebo Na sušárně, věřím, že si své publikum zase najdou. Bez nich by totiž značka byla jen prázdnou obálkou a v případě tvorby informačního obsahu nezapomeňme, že zvýšeným objemem produkce nelze dosáhnout úspor z rozsahu.

Ještě pro změnu krátce o dvou méně veselých causách, které v něčem bohužel připomínají loňský prosinec. Premiér vyzval k hromadné žalobě vlády na týdeník Respekt, který kritizuje korupční prostředí a obcházení výběrových řízení u státních zakázek. Připomeňme, že jeden případ se týkal právě sektoru ICT. Od doby, kdy Zemanovo rozhořčení nad kritikou ze strany Respektu plnilo první stránky novin, přišla do jeho rukou Hodnotící zpráva Evropské komise, kde se mohl dočíst podobných závěrů. Vztah našeho premiéra k médiím je dobře znám, nic to však nemění na faktu, že tentokrát si pro útok vybral týdeník, který tématicky netěká a dlouhodobě se věnuje klíčovým otázkám domácí politiky. Všichni, kteří máme co do činění s informačním obsahem, bychom měli dát jasně najevo, co si myslíme o snahách likvidovat (ano, to slovo z úst pana premiéra padlo) svobodná média, která nestaví svůj úspěch na bulvárním pojetí a atraktivnosti titulků.

Ani pohled na nejsledovanější médium, které má největší schopnost manipulovat veřejnost, neskýtá hezčí obrázek. Obviněný ředitel TV Nova opakovaně zneužívá svůj pořad Volejte řediteli pro politické komentáře a ovlivňování veřejnosti (tedy včetně svědků) i přesto, že nezapomene několikrát zdůraznit, že „o průběhu vyšetřování ani slovíčko“. Pokud tato absurdita uniká věrným sledovačům jeho kanálu, neměla by rozhodně ujít Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Zaráží mne, že tento orgán udělil České televizi pokutu za „omlouvající se billboardy“ (rozhodlo o nich odvolané vedení), ale zmíněný pořad na TV Nova mu nevadí.

Zdá se, že ani našim politikům nevadí, že daňoví poplatníci budou muset zaplatit prohranou arbitráž a že českému státu jsou za hranicemi zabavována umělecká díla na splacení dluhu držitele televizní licence, který nikdy neplnil původní podmínky jejího udělení. Jak je možné, televizní rado, že byla přes to všechno tomuto držiteli prodloužena licence na další léta? Těžko se bránit spekulacím, že za naším mediálním magnátem stojí politicky vlivní, zvlášť když někteří dokonce otevřeně vystupují na jeho podporu. Nebo je to z lítosti nad tím, že je tak chudý, že nemá z čeho splácet dluhy a obtížněji se mu buduje sesterský kanál na Slovensku? Pro zájemce o podrobnější informace, historii celého případu a zasvěcené komentáře Milana Šmída doporučuji server Louč.

V informační společnosti bude vzrůstat pestrost nabídky informačních zdrojů, jejich výběr a porovnávání prezentovaných faktů však bude vždy na nás. Bezvýhradně bychom neměli věřit žádnému z nich a konkurenci na mediálním trhu bychom si měli hýčkat tak jako křehkou květinu svobody a demokracie.

Napsat komentář