Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu přineslo ve svém posledním čísle nadmíru zajímavý článek M. Beneše o důvodech zaostávání evropského výzkumu, který obnažuje i typické problémy české vědy a výzkumu. Z tezí o nekonkurenceschopnosti evropského výzkumu vzhledem k hlavním konkurentům, tedy USA a vyspělým východoasijským ekonomikám, vybíráme…
Firemní výzkum a inovace v EU a USA
Výdaje evropských firem na výzkum realizovaný v USA rostou výrazně více než výdaje jejich amerických protějšků v EU. Samotné evropské firmy tedy stále více začínají provádět svůj výzkum a vývoj (VaV) raději v USA, kde k tomu mají patrně lepší podmínky. O nepoměru vypovídají také statistiky vědecké a technické výkonnosti. V citacích zaostává EU za USA takřka ve všech oborech, podobnou situaci lze sledovat v případě patentů.
Podnikový VaV je tažen zejména poptávkou, jejíž struktura a inovativnost stimulují firmy k potřebným investicím. Disproporce v podnikových výdajích na VaV může být způsobena právě odlišnou strukturou evropské a americké ekonomiky a to výrazným zaostáváním EU v jednom jediném odvětví – informačních technologiích (IT). Právě tento sektor vykazuje velkou intenzitu VaV, což vzhledem k jeho větší váze ve struktuře americké ekonomiky determinuje zmíněnou mezeru v podnikovém VaV. Problémem tedy není, že EU zaostává v oboru IT, ale spíše je třeba jej hledat v nízké flexibilitě evropské ekonomiky, která se projevuje zejména v nových rychle rostoucích odvětvích. Bylo by tedy chybou zaměřit se pouze na IT, když EU ujíždí vlak v dalších perspektivních oborech, jakými jsou třeba biotechnologie nebo nanotechnologie.
Jak jsou na tom evropské univerzity
Mezi největší slabiny evropské ekonomiky v porovnání s americkou patří také vztah mezi univerzitami a podniky. Klíčovými problémy evropských univerzit je slabá vazba na podnikový sektor, která se projevuje v zaměření výzkumu a jeho následné efektivnosti, výrazný nedostatek manažerských dovedností jejich vedoucích představitelů v kombinaci s nepříliš vhodným nastavením legislativního rámce. Evropské univerzity se neumějí chovat ekonomicky, nedokáží vyhledávat vhodné tržní příležitosti a málo spolupracují se soukromým sektorem. Samotná spolupráce se soukromým sektorem představuje zvlášť v některých členských zemích střet dvou naprosto rozdílných kultur.
EU produkuje oproti USA relativně více kvalifikovaných vědců, ty však není schopna využít a oni následně odcházejí mimo vědu, kde se jim dostává lepších podmínek. Problémem je také nízká mobilita lidských zdrojů mezi univerzitami a podniky. Velkou bariéru zde představují velmi rozdílné evaluační systémy, navíc standardní systém vědeckého postupu většinou spíše penalizuje vědce, kteří opustí akademické prostředí. Ti pak nemají příliš chuť vracet se po stáži v podniku zpátky na univerzitu, čímž je významně ochuzují.
Evropský výzkumný prostor
Koncepce tzv. Evropského výzkumného prostoru (ERA) jako součásti již revidované Lisabonské strategie je založena především na třech aspektech – vytvoření jednotného vnitřního trhu výzkumu, který by umožnil volný pohyb výzkumníkům, technologiím a znalostem, na účinné koordinaci národních a regionálních výzkumných aktivit a na iniciativách prováděných a financovaných na úrovni EU. Problémem veškerých opatření však je, že jejich realizace je závislá na vůli jednotlivých členských zemí. Přitom velmi málo národních politiků je ochotno připustit, že by ztratili kontrolu nad rozdělováním peněz v oblasti VaV. Navíc současné složení rozpočtu EU stále nahrává spíše podpoře zemědělství v několika málo zemích než nápravě roztříštěnosti evropské VaV politiky. Pozitivní příklady některých zemí mohou sloužit jako určité vzory. Více se lze dočíst v Zelené knize Evropské komise, ke které právě probíhá v EU veřejná diskuse.
Na závěr M.Beneš píše… Je obrovským mýtem tvrdit, že jde jen o snahu Bruselu získat pro sebe další pravomoci, protože jen skrze něj se dá toto realizovat. Zásadní dopady by totiž mělo již jen pouhé otevření národních grantů subjektům z dalších členských zemí EU, což by při plném uplatňování pravidel vedlo k faktické likvidaci některých vědních oborů v některých zemích. Jsme na to v ČR připraveni?