Která česká poválečná zpěvačka měla na to, aby dosáhla evropského, ne-li světového, úspěchu, kdyby se narodila do šťastnějších poměrů? Která zasáhla do popu, ale dokázala se suverénně pohybovat mezi několika žánry? Eva Pilarová? Hana Hegerová?

Nejméně se toho ví o jazzové královně Evě Olmerové, které bolšáni zničili kariéru a většinu života. Po svém koncertě v Lucerně 1969 ji prý Ella Fitzgerald pozvala k jam session na Vltavě a tam jí nabídla turné. Nepustili ji.

Moc se toho na záznamech bohužel nedochovalo. Její hlas můžeme stále slyšet v písni Já hledám štěstí v Kachyňově filmu Láska mezi kapkami deště. Já s ní mám navždy spojenou Kainarovu Černou káru, to je srdcovka (později ji zpívala i Zuzana Navarová). Dejte si skvělý článek Glosátora o tom, jak ji režim trestal už od sedmnácti. Teď vyšel na webu Medium.

Už jen matně si pamatuji, že jsem ji stihl naživo. Náhodou, začátkem devadesátek, dole v pražském klubu Ve Smečkách. Byla už dámou v letech, ale ta láska k muzice z ní stále sálala. Muselo to být nedlouho před její smrtí, nedožila se ani šedesátky. Pálila svíci z obou stran už od puberty.