Na pozvání kolegů z TEDx jsem se v pátek přišel podívat na veřejné promítání filmu Startup Kids a s ním spojenou diskusi. Těch tedy bylo víc, ale já stihl až tu poslední.

Akce mě mile překvapila ze dvou důvodů. Tím prvním byla spontánní atmosféra (kterou vytvořit v ex-komunistickém sále Bakaly, hádám, není až tak samozřejmé) a plný sál nadšených mladých zájemců o podnikání. Dopad takového rozsahu se, myslím, podařil malokteré brněnské akci tohoto typu. To je jeden z rozdílů oproti době před 10-12 lety – startupy jsou dnes cool a sexy a finančně jejich ekosystém dokonce podporuje kraj i stát (což je principiálně samozřejmě správně, horší je odpověď na otázku jakým způsobem).

Tím druhým důvodem byla moderace i celá diskuse v angličtině. Bez tlumočení, bez českých titulků, přestože v sále sedělo možná 99% našinců. To považuji za průlomové a pro českou internet business scénu nesmírně potřebné. Nemusí mít každá hi-tech firma hned globální ambice, ale hrát si na úspěch s komunikací pouze v češtině v jednom kraji nebo v malé ČR je v dnešní době úsměvné.

Proč o tom celém ale píšu sem na firemní blog (brzy se přesune jinam), na který jsem si nenašel už přes rok čas? Zaujala mě jedna z otázek na nesympatie mezi startupy a velkými korporacemi, které Petra Hubačová chytře obrátila. Obě strany se totiž vzájemně potřebují. Připomnělo mi to jednu manažerskou konferenci před více než 10 lety, kde jsem v panelu čelil otázce v opačném gardu, totiž zda by tehdejší české startupy vůbec mohly bez velkých firem existovat. Tenkrát jsem nedokázal úplně pohotově odpovědět a tak jsem se pak o tom rozepsal zde.

Je ke škodě celé ekonomiky, pokud velké a malé firmy nebo „IT“ a „kamenné“ firmy tvoří dva oddělené světy, které o sobě málo vědí a zřídka mezi sebou komunikují. Velké korporace pomaleji reagují, jejich organismus někdy bývá zbytnělý, na druhé straně jsou stabilnější a těží ze svého zázemí a vybudovaného vlivu. Ti chytřejší, kteří chtějí přežít v nových podmínkách, si hledají spojence mezi menšími tvory, kteří jsou rychlejší (avšak zranitelnější), ochotnější riskovat a kteří mohou najít pro sebe i svoje velké spojence cenné příležitosti. Ti ostatní dříve nebo později vymírají.

Tím, kdo tenkrát na First Tuesday a startupovou komunitu zaútočil z publika, byl Ondřej Felix, živá legenda českého IT průmyslu, v té době předseda představenstva Českého Telecomu (právě proto mi to přišlo paradoxní) a jeden z architektů koncepce českého e-governmentu. Možná to bylo kvůli mé přidrzlé otázce na spolupanelistu Vladimíra Mlynáře, kterého jsem si vždy jako ministra vážil, nicméně nechtěl jsem vedle něho jen servilně kývat, jak báječné podmínky stát pro rozvoj digitální ekonomiky vytváří 🙂