Nejen toho tradičního, kterým se politici podbízejí svým potenciálním voličům bez ohledu na náklady a zájmy své země. Mám na mysli nebezpečný trend dopadající na nás všechny, kteří pro udržení si teplého místa, přízeň vlivných nebo pouhý lajk na Facebooku uděláme skoro cokoli. Žijeme pak ne podle vlastního přesvědčení a pevných hodnot, ale podle vrtkavého vkusu své sociální bubliny. Podle diktátu popularity – abychom se líbili okolí.
Drtivý dopad to má na demokracii a pluralitu názorů. Veřejné mínění je tak formováno oněmi vlivnými bublinami, které vytvářejí lavinový efekt pro šíření názorů, které možná ani tak úplně nezastáváme, ale které jsou populární. Za které nás okolí pochválí, které nikoho neurazí ani se náznakem nedotknou. Autocenzuru vyčítáme novinářům v médiích propojených s oligarchy, ale necháme se jí mnozí sami svazovat.
Takhle nějak bujela politická korektnost, která zničila upřímnost a pravdivost popisu světa kolem nás. Už George Orwell varoval, že se do jazyka politické korektnosti odívá každá neliberální ideologie. V knize The End of Power (2013) to popisuje i Moisés Naím. „Mít odvahu prosazovat svůj názor, své hodnoty, směr, který jako státník nebo manažer považuji za správný, je podstatně těžší než kdy dřív. V čím dál riskantnějším terénu se tak politicky v zájmu věci mnohem méně riskuje. Problémy se neřeší a kopou se před sebou jako prázdná plechovka. Platí to nejen v politice, ale i v akademických kruzích, byznysu nebo kultuře.“
Kam vede absence kritického myšlení a veřejné polemiky o zásadním směřování společnosti je vidět např. na neschopnosti špiček EU čelit krizi eurozóny, nekontrolované migraci, islamismu nebo ohrožení bezpečnosti Evropy. Pamatujete si na sci-fi Demolition man se S. Stallonem a S. Bullock o utopickém městě plném harmonie a falešné laskavosti, kde automaty pokutují za sprostá slova pod heslem Buď dobrý? Ve městě vymýtili zločin, ale občané jsou zbaveni schopnosti se bránit nečekaným hrozbám. Mocným tohle oslabení společnosti vyhovuje. S pomocí kýčovitých gest, celebrit a emotivních obrazů manipulují většinu tak, aby si nikdo nedovolil odporovat těm správným „pokrokovým“ názorům.