Včera na CS Filmu nadčasová komedie Bílá paní. Jako by ji točili dnes. Z doby udržitelného rozvoje EU je tam všechno včetně uhlíkové neutrality (pro udržení průmyslu budeme nadpřirozené bytosti brzy potřebovat) a boje proti šíření dezinformací.

Speciálně doporučuji scénu 33:00-35:20, ze které jistě čerpal soudruh předseda Fiala, když vyzdvihoval úspěchy českého předsednictví a hovořil o reakčních rejdech demonstrujících dezolátů. V davu se jistě poznají mnozí voliči ODS. Schválně, koho dnes vidíte v postavě Brodského?

Neposmívám se jim, ani nezávidím jejich těžké dilema. Právě oni jsou klíčem k odblokování současného politického dead-locku, protože ostatní strany pětikoalice se stávají irelevantními. Záleží už jen na ochotě voličů kdysi pravicově-konzervativní strany „rýt držkou v zemi“. Složitou dialektiku vztahu ODS ke Green Dealu a cenzuře vyjadřuje nejlépe postava soudruha předsedy, kterou hraje Hrušínský: „Já to nezakazuju. Na druhý straně to ale nemůžu povolit.“

Factchecking konspiračních teorií už před 50+ lety předpověděla další klíčová scéna 1:15:53 – 1:17:00, kde zaznívá věta „Mezi sebou si můžeme přiznat i takové skutečnosti, které by lidi zmátly, kdyby se dostaly ven.“

Ten film je z roku 1965 a literární předloha tak musela vznikat už cca 4 roky před událostmi pražského jara. Film financoval (proti sobě) sám režim. Srovnejme to s „odvahou“ tvůrců posledních let, kteří si ve „svobodných demokratických“ poměrech ještě netroufli na reflexi pokrytectví a průmyslu lži kolem nás, ať už jde o témata masové ilegální migrace, Covidu nebo Ukrajiny.