Archiv autora: Vlastimil Veselý

Svobodu si zvolili zatím jen Američané, my ještě ne

Žádnou svobodu jsme nezískali. Jen obr na Západě už nemá sílu a ambice tolik mluvit do našich věcí. Zdejší aparátčici tápou, zda ještě držet linii nebo také obrátit a lísat se do Trumpovy přízně. Lokajové to neumějí jinak. Je tu však jeden rozdíl od tehdejší doby.

Pronájem a řízení auta v Thajsku

Na rychlostkách s více pruhy jsou málokdy kruhové objezdy nebo křižovatky. Doprava se odbočuje tak, že se nejdříve otočíte do protisměru. A mezi oběma směry není dostatečný meziprostor, kam byste si mohli bezpečně najet a vyhlížet správný okamžik.

Svoboda slova o neúspěšných válkách

Včera jsem v TV zachytil slavný Spielbergův film Akta Pentagon: Skrytá válka (The Post) z r. 2017 s Hanksem a Streepovou. Film je založen na skutečných událostech z r. 1971, kdy analytik amerického Zamini tajně okopíruje utajované dokumenty o neúspěšné válce ve Vietnamu a předá je médiím.

Už melte, je čas

Mnozí váhají, zda být mezi prvními s tím, že trochu riskují, ale časem se na to, co říkali a dělali celá ta předchozí léta, zapomene. A nebo zda ještě raději počkat, ale s rizikem, že budou mezi posledními a všem pak pro smích. Však si to pamatujeme z devadesátek.

O americké soft power v Evropě

Američané si v Evropě oprávněně získali respekt a popularitu. Jejich vliv (soft power) tu nabýval postupně na síle a dnes USA v podstatě určují evropskou zahraniční politiku. Musíme proto navždy konat jen v souladu se zájmy velmoci, která před 80 lety spoluosvobodila Evropu?

V Argentině

Cestování je poznávání, tedy forma vzdělávání. Říkám to už léta. Máloco mi do života dalo tolik jako třeba studijní pobyt v devadesátkové Anglii. Ale i ty kratší turistické cesty mají svůj význam. Jsou nahlížením do cizích bublin, svlékáním kazajky zvyku, rutiny, vypínáním autopilota.

Jan Hus

Dnes si připomínáme výročí smrti známého dezinformátora, který byl váženými factcheckery usvědčen z rouhání a šíření kritických narativů. Za opakované porušování pravidel komunity mu byl zrušen životní profil.

V Londýně na konferenci o národním konzervatismu

Na National Conservatism konferenci v Londýně, která je projektem Nadace Edmunda Burka, přednášeli 3 ministři a mezi 500 účastníky bylo i několik dalších poslanců. Na pozvání zakladatele Free Speech Union jsem vyrazil do Londýna nasbírat zkušenosti pro uspořádání podobné konference.

Mezi Orwellem a Huxleym

Orwellův svět to připomíná spíš těmi obraty, které nikdo už ani nevysvětluje. Představme si, kdyby jednoho dne byly všechny ukrajinské vlajky nahrazeny jinými, třeba duhovými, tchajwanskými nebo francouzskými (nebojuje se v Paříži i za Prahu?), a vládní rétorika by se pozměnila jen náhradou slov za jiná.

Dopis Jiřího Černického VŠUP

Zažil jsem to i sám v jedné neziskovce, kterou jsem léta vedl. Mladší ročníky uvyklé na dotační polštáře a vyžadující bezbřehou korektnost často nemají v oblibě hierarchii, autoritu, důraz na výsledky ani svobodu slova. Narušuje to jejich well-being a přináší stres a úzkost. Ve skleníkovém prostředí neziskovek a VŠ se domnívají, že takový je svět i tam venku.

Progresivisté nepřinášejí pokrok

Pojem „levicoví liberálové“ oprávněně naštve tradiční levičáky, protože se solidaritou a obranou zájmů méně majetných a vydělávajících vrstev nemají progresivisté nic společného, i tradiční liberály, protože nemají nic společného ani s obranou svobody.

Hlavní proud

Liberálny hlavný prúd už neexistuje. Nahradil ho progresívny hlavný prúd. Posvätnými hodnotami už nie sú sloboda, tolerancia, polemika, súťaž, rešpekt k súperom a konkurencii. Naopak, záľubu našli v kontrole spoločnosti, reguláciách, cenzúre, postihovaní ľudí s iným názorom, manipuláciách. Pretože ich zámerom je prevychovať spoločnosť.

Bílá paní

Včera na CS Filmu nadčasová komedie Bílá paní. Jako by ji točili dnes. Z doby udržitelného rozvoje EU je tam všechno včetně uhlíkové neutrality (pro udržení průmyslu budeme nadpřirozené bytosti brzy potřebovat) a boje proti šíření dezinformací.

Solženicyn stále aktuální

Lidé nespokojení a lidé s jiným názorem jsou označování za dezoláty a ti, u kterých by to působilo například vzhledem k jejich vysokým akademickým titulům nebo úctyhodné životní dráze jako pěst na oko, zase za agenty cizích mocností nebo chcimíry. Je to podobné, když ne přímo stejné, jako když dříve Rudé Právo psalo o „ztroskotancích a samozvancích“.