Archiv štítku: Kulturní instinkty

Dekadentní společnost

Popisuje stagnaci, která už je tady – stále ještě bohatou společnost, která ale ztratila dynamiku a točí se v kruhu. Její instituce dál fungují, ale skřípavě, děje se v ní mnoho frenetického, ale výsledek bývá nicotný a absurdní.

Jak jsme v Brně slavili 100. výročí republiky

Výstava ke 100. výročí Československa se zadáním „komplexní prezentace a oslava společných dějin“ prý stála 70 mil. Kč a člověka napadají vtíravé otázky. Opravdu nešlo připravit něco koncepčního, důstojného, co nebude připomínat dort pejska a kočičky? Něco, co u návštěvníků podpoří pocit národní hrdosti a vědomí kontinuity s předchozími generacemi, co připomene pozadí klíčových historických událostí?

Opakování historie pod jinou barvou

Historie se často opakuje, ale málokdy ve stejných barvách. Posledně poražení, poučeni nezdarem, se časem objeví s novou strategií. Pokud jsme tedy zvyklí, že totalita přicházela v černé nebo rudé, buďme si jistí, že příště přijde oblečena do jiné barvy (pravděpodobně do té nejpopulárnější), z jiné strany a bude mluvit jazykem, který pomohl vyhrát předchozí válku.

Jsou křesťanské hodnoty podmínkou liberální demokracie?

Nejdříve mě zaujal moment, když historik Jiří Hanuš a socioložka Dana Hamplová nesouhlasili s Tomášem Halíkem, že obrana křesťanských hodnot před vnějším nebezpečím není ta správná motivace k návratu ke křesťanským kořenům. Připomněli mu totiž, že v historii mnohdy hrála významnou roli a byla důležitým impulsem k tomu, aby lidé našli svoji křesťanskou identitu, která by jim pomohla udržet hodnoty pohromadě a čelit nenávistným ideologiím.

Nulový součet svobody a bezpečí

Studenti na kolejích, v jejichž zájmu je velkorysý a volnější režim, např. pro večerní návštěvy, obvykle věděli, že když jeho návštěva natropí v noci příliš hluku nebo si dokonce něco odnese ze sousedního pokoje, dopadne přísnější režim i na ostatní. Je smutné, že tuto společnou odpovědnost za hodnoty otevřené společnosti a za naši svobodu nechápe německá vláda ani vedení EU.

Jak lepí tvořivost a originalita

Debata kolem hejtování inspirace a všech akcí programově velebících kreativitu mě k polemice nepřivedla, protože mě ani moc nezaujala. Je zřejmé, že zdaleka ne z každé knížky, filmu nebo konference člověk odchází nakopnutý novým směrem, mimo svou komfortní zónu. Za pozornost stojí spíše nedávná FilmTalks debata s Tomášem Sedláčkem, Václavem Dejčmarem a dalšími o filmu Lego příběh.

Byl jednou jeden

Skot, který po vystudování žurnalistiky opustil místo reportéra v Yorkshire Evening Post, aby se později proslavil jako sólový kytarista a frontman jedné z nejvýznamnějších rockových skupin historie. Dire Straits patřily k absolutní špičce skoro dvě desetiletí, od druhé poloviny 90. let vystupuje Mark Knopfler jen pod svým jménem.

Koho knihy roku II

I letos jsem si při zpomalování mysli před Vánoci vyhradil kus víkendu na podrobné pročtení přílohy Lidovek o výsledcích ankety Kniha roku. Moje velké oči chtějí nachystaný komínek knížek (Praga Piccola, Kdo bude plakat, až tady nebudeš? a Bla, bla aneb Co dělat, když slova nestačí) čekajících na vánoční výlet do odpojeného ticha Valašska navýšit ještě o nemalý počet tipů z ankety. Naštěstí tuším, že mi seznam v knihkupectví zase seškrtají, protože zdaleka ne vše bude k mání.

Vstříc vkusu masám

Ovládá nás politická korektnost a opatrnost. Lidé se zdráhají říkat veřejně svoje názory, novináři se bojí o podstatných věcech napsat. Média se snaží vystříhat, aby se nezapletla do průšvihu a nepřišla o inzerci. Není divné, že neumíme nakládat se svobodou dvacet let od listopadu?

Kreativní průmysly

Knížka Kreativní průmysly Martina Cikánka je první českou monografií, která se věnuje kreativní ekonomice. Zájemci si zde mohou ujasnit výčet odvětví, která pod tyto termíny spadají. Právě v době ekonomické krize je možná ten správný moment podívat se, zda i české kreativní průmysly mají rostoucí podíl na exportu a zda by tedy na ně neměly být zaměřeny inovační strategie našich krajů a měst.

Koho knihy roku?

Nabíledni jsou dvě možné motivace, případně třetí jako jejich kombinace. Tou první je odměnit prestižní cenou vydavatele, autory, příp. překladatele. Tou druhou je kultivace vkusu veřejnosti (aspoň té části, která čte), tedy poskytnutí tipů na zajímavé knihy, přehled těch, které považuje za nejzajímavější elita společnosti. Nevím, kolik lidí tuto anketu sleduje a zda by nemělo smysl přilákat pozornost širší skupiny lidí, kteří mají rádi literaturu. Pochybuji však, že se to povede při současném výběru hlasujících a s tím souvisejícím výběru knih.

PF 2008

Když jsme mezi sebou, zdá se nám svět bez internetu nemyslitelný. Možná jsme příliš často jen mezi sebou. Kolik je těch, kteří jsou online, ale nikdy nepřekročili hranice zábavy a ani to nehodlají udělat? Kolik je těch, kteří technicky vzato mají možnost, ale nemají motivaci, protože řeší úplně jiné, existenční problémy?

Instinkty: Folkové prázdniny

Že nemáte rádi folk? Záleží, co si pod ním představujete. Dramaturgie hudebního festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou je pověstná stylovou a žánrovou různorodostí a zahrnuje jazz, rock, folk, etnickou, lidovou i vážnou hudbu. Každý z večerů ve dnech má v programu své téma, letos představí ve dnech 21.-28.7. muzikanty z hornatých či drsnějších krajů pod titulem VYSOČINA: O drsnosti a srdečnosti v životě a muzice.

Rovnováha rozumu a citu podle Špáty

Zajímavý člověk je pro mě ten, který se liší od konzumentské masy a překročil horizont živočišnosti ve smyslu valení kuličky. Vzrušují ho myšlenky a je v nich originální. Jeho život je rozzářený člověčinou, která je daná rovnováhou rozumu a citu. V práci něco dokázal, avšak nepodělává se z toho.