Archiv štítku: historie

Masaryk o demokracii, manželství a národu

Svět stál a stojí na práci, ne na náladě, svět udržuje se jen prací, a to prací drobnou, prací stálou. Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi, ale nesmí se zvrhat v demagogii a zaměňovat s anarchií. Člověk bez národa byl by ničím.

Ray Bradbury po sto letech aneb zase pálíme knihy

Vzdorovat ohnivým hranicím s knihami budou právě intelektuálové, kteří mezi knihami vyrůstají a milují je. Děsivá okolnost naší doby je, že lidí ochotných zakazovat, vyřazovat, za škodlivé nebo urážlivé označovat knihy jsou plné univerzity. A mají se za intelektuální avantgardu, která mluví skoro podobně jako velitel paličů: „Nemůžeme si dovolit, aby menšiny byly nespokojené a neklidné.“

Když se kácely sochy

Tou druhou byla reakce jedné Američanky na to, když jsem se pod Kunderovým citátem ptal, jak bychom my ze střední Evropy mohli Západu pomoci, že bychom tím splatili dluh za podporu našim disidentům v době komunistické cenzury.

Čím vlastně začala 2. světová válka?

Pro ty, kteří chtějí poslední dobou datovat začátek války k podpisu mírových dohod s Německem, připomíná listopad 1937 a návštěvu britského poslance Halifaxe u Hitlera, kterému sděluje, „že by Anglie souhlasila s řešením otázek Rakouska, Gdaňska a Československa“.

Návrat z hvězd

Pak začal vystupovat do popředí generační konflikt. Jak dorůstalo mladé betrizované pokolení, zavrhovalo postupně valnou část výsledků lidského snažení – mravy, obyčeje, umění, celé kulturní dědictví bylo podrobeno otřesnému přehodnocení. Změny zachvátily nesmírné množství oblastí, erotickým životem počínajíc a společenskými zvyky a poměrem k válce končíc.

Jiří Peňás o berlínské zdi

Berlínská zeď se postavila proti těm lidem, kteří ze světa vylhané utopie chtěli utéct. Do úplně normálního světa, kde stojí úplně normální zdi a s úplně normálním účelem. Aby držely stavbu, dalo se v nich bydlet a nelezl tam někdo, kdo tam nemá co dělat. Za Reagana ten svět za zdí takový byl. Říkalo se mu Západ.

Co by tomu říkal Václav Havel

Z citátů Václava Havla se dají vybrat soubory vyhovující značné šíři postojů. Mně jsou samozřejmě nejbližší ty z 90. let. Nedopusťme, aby si jeho odkaz monopolizovala jen jedna skupinka, která si ho chce vykládat po svém. Josef Zbořil sestavil cenné připomenutí.

Naděje rozmanitosti

Tahle ideologie nechápe potřebu rozmanitosti, chce mít vše stejné, nevidí, jak se na sebe v zrcadle dívají muž a jak žena, nechápe odlišný svět dětí, lásku k národu, náklonnost k místu, různý kolorit, historii a ráz lidské krajiny – čest a půvab vlasti, všechno, za co ještě stojí žít.

Vyspělost civilizace

Při své první návštěvě Egypta jsem měl nespočet příležitostí dumat nad tím, čím lze posuzovat vyspělost civilizace a jak bychom – i u nás doma – nyní dopadli z pohledu mimozemšťanů nebo našich předků. O vyspělosti té staroegyptské z doby faraónů netřeba pochybovat. Za příklad vyspělosti jejich potomků z minulého století může posloužit úsilí s vystavením rozsáhlé sbírky v budově národního muzea v Káhiře. Čiší z ní respekt, úcta a hrdost na to, co dokázaly předcházající generace.