Loni se na Invexu poprvé konala netradiční konference, jejíž koncept přivedl na svět Petr Koubský. Letos se pod pozměněným názvem Invex Hi-Tech summit konal druhý ročník. Po dvou týdnech si procházím svoje poznámky a nejaktuálnější mi připadají čtyři…

1.
Vystoupení zástupce české vlády bylo typické – řekl si svoje a odešel. Ivan Langer několikrát zopakoval, že prioritou vlády je neškodit a informatizací státní správy nám šetřit nervy, čas a peníze. Následná prezentace Dany Bérové (nyní za Gartner) už více připomínala 21. století a bolesti evropského státu, které se obvykle diskutují na mezinárodních fórech o znalostní ekonomice.
Bývalá ministryně informatiky připomněla, že nestačí, když vláda nebude škodit. „Rychlejší výpisy z Czechpointu nevytvoří znalostní ekonomiku,“ narážela na postoje současného ministra, který se věnuje výhradně e-governmentu a další aktivity zrušeného ministerstva opustil.

2.
Další žena v diskusním panelu – Anna Kadeřábková, ředitelka Centra ekonomických studií VŠEM (čtenáři VIP si ji mohou pamatovat např. z tohoto článku) zmínila potřebu selektivné podpory oborů a mezi hlavními problémy rozvoje znalostní ekonomiky uvedla nízkou úroveň inovační poptávky firemního sektoru a nedostatečné propojení klíčových subjektů celého inovačního systému v ČR.
Na jednom slidu její prezentace je vidět, že zatímco v řadě indikátorů ČR zaostává za většinou zemí OECD, ve dvou je mezi prvními – v objemu inovací bez výzkumu a vývoje a v objemu inovací s veřejnou podporou.
A ještě něco. Ty úspěšné české inovační firmy jsou často dodavateli několika velkých firem ve velmi úzkém segmentu. Málo víme o takových příkladech.

3.
Anna Kadeřábková si také všimla, že v radách vlády sedí často lidé, kteří mají funkce a ne odbornost. Jejich hlavní motivací je tak hájit zájmy své skupiny. Co by jí na to asi řekl pan prezident, který už druhé funkční období tolik fandí lobbismu demokraticky zvolených fukcionářů a brojí proti samozvaným elitám, které si dovolují mluvit za někoho, kdo jim nedal mandát.

4.
Už poněkolikáté se na hlavní invexové konferenci objevilo téma homeworkingu – jako globálního trendu, který může firmám ušetřit spoustu peněz a zaměstancům vytvořit flexibilní pracovní podmínky. Zdá se, že se za poslední roky nic nezměnilo, a firmy stále tápou v tom, jak legislativně ošetřit např. vlastnictví domů poskytnutého počítače nebo pravidla bezpečnosti práce. Bylo by tak složité, např. pro Langerovo ministerstvo, které se stalo nástupcem zrušeného MIČR, udělat přehledné srovnání, jak to vypadá ve vyspělých zemích?