Koho knihy roku II

I letos jsem si při zpomalování mysli před Vánoci vyhradil kus víkendu na podrobné pročtení přílohy Lidovek o výsledcích ankety Kniha roku 2012. Moje velké oči chtějí nachystaný komínek knížek (Urbanova Praga Piccola, Sharmovo Kdo bude plakat, až tady nebudeš? a Bla, bla aneb Co dělat, když slova nestačí od Dana Roama) čekajících na vánoční výlet do odpojeného ticha Valašska navýšit ještě o nemalý počet tipů z ankety. Naštěstí tuším, že mi seznam v knihkupectví zase seškrtají, protože zdaleka ne vše bude k mání. S vámi se o něj taky podělím.

Na první tři jsem měl vzhledem k autorům zálusk již dřív. Murakamiho melancholie je mi překvapivě tak blízká, že jsem od něho přečetl vše, co u nás vyšlo, a hráčské téma v podání skvělého textaře a ex-bookmakera Horáčka mě zajímá natolik, že jsem si kdysi sehnal i jeho diplomku Los a sázka. Na Štindla jsem hodně zvědavý. Napsat scénář oceněného filmu je pronikavý úspěch, ale zopakovat ho s románovým debutem svědčí o mimořádném talentu. Kdo četl jeho dávný blog, nemusí být moc překvapen.

Haruki Murakami: 1Q84
Michal Horáček: Habitus hazardního hráče
Ondřej Štindl: Mondschein

V další trojici mám cestopis, sci-fi o tom, jak by mohlo vypadat nesjednocené Německo, a sbírku povídek o vztahů mužů a žen doporučenou J.Šiklovou.

Sylva Fischerová: Evropa je jako židle, Amerika je pravý úhel
Simon Urban: Plán N
Markéta Mališová: Nepřestávej, miláčku

Z ne-beletrie vybírám dvakrát téma sociologie (Petrusek už bohužel další knihu nenapíše, zemřel v srpnu), jednou psychologie (Kašpárkova recenze na Finmag mi unikla) a jednu hodně ambiciózní výzvu, na kterou jsem taky hodně zvědav.

M.Petrusek, J.Balon: Společnosti naší doby
Petr Hlaváček: Intelektuál ve veřejném prostoru
Daniel Kahneman: Myšlení rychlé a pomalé
Douglas Hofstadter: Gödel, Escher, Bach

Před pěti lety jsem si tady posteskl nad zbytečně zúženým účelem ankety, na čemž se za tu dobu nic nezměnilo. S nevěřícím úsměvem tak čtu, jak historik J.Brabec pro čtenáře vybral Katalog výstavy 1912 v Obecním domě a biogeomechanik J.Borovička označil za největší literární skvosty roku Přehled hub střední Evropy a Jezte česky. Rok v naší kuchyni. Ovšem nejbizarnější knihou roku je pro mě tip básníka a historika V.Binara, který pro nás ze všech možných publikací vypíchl Jak vznikla a hospodařila TJ Letové sporty Tleskač v Praze.

To už není ani k smíchu. Když jsou celostátní výsledky založeny na hlasech zhruba dvou stovek respondentů, vítězné knize stačí 15 hlasů a pouhých šest k umístění v profilových top15, těžko brát anketu vážně. Respondenti v tomto složení nemohou dost dobře zastupovat intelektuální elitu, ale jen její velmi úzkou podmnožinu.

Aby nebylo pochyb – vážím si lidí, kteří anketu každoročně pořádají. Rozhodně lepší tato podoba než žádná. Jen mi to každoročně přijde jako promarněná příležitost, když si představím, že by to mohl být opravdu pestrý výběr tipů vzdělaných a přemýšlivých lidí z různých oborů, které spojuje láska k literatuře.

Bližším průvodcem knížkami (a hudbou) tak pro mě zůstavá Talking to Myself, z jehož záznamů si na seznam přidávám

Ian McEwan: Nevinný
Hana Androniková: Nebe nemá dno

A co mi doporučíte vy?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *