Když realita dožene zbožná přání

Zatímco bavorský ministr vnitra chce zastavit ilegální migraci procházející i přes ČR (skoro 2000 případů jen za letošek) a vrcholní evropští politici již bez obalu mluví o pašeráctví politických neziskovek ve Středozemním moři, zavzpomínejme na dobu před 2-3 lety, kdy upozorňovat na realitu vyžadovalo krapet odvahy a znamenalo to také čelit zesměšňování a urážkám.

Jen tak namátkou – co se tak dlouho zpochybňovalo:

a) Dnes slovo uprchlíci přestávají používat i německá média a to už je co říct. U běženců na balkánské stezce byl uprchlíků významnější podíl (mnozí se prohlásili za Syřany, doklady se nekontrolovaly), u těch z Afriky je to už zanedbatelné procento.

b) Říkávalo se – vpustíme je, prověříme a ty bez práva na azyl vyhostíme. Realita ukazuje, že z Německa bylo zatím deportováno jen 4% z té obrovské masy. Když si pro někoho přijdou, čelí policisté často bandě s mačetami.

c) Česká prohra v hlasování o kvótách byla interpretována jako zaprděné čecháčkovství. Dnes mají země jako Dánsko, Polsko nebo Švýcarsko k migraci tohoto typu ještě striktnější přístup. Kvóty neplní prakticky žádná země, která pro ně hlasovala. V devíti zemích EU je imigrace považována za problém č.1.

d) No go zóny. Dnes už málokdo rozporuje, že ve Švédsku, Francii a Německu jsou oblasti, kde migranti útočí i na policii a kam se hasiči nebo záchranky bez policejního doprovodu neodváží. Importovaný antisemitismus, ženské obřízky a dětské sńatky. V západní Evropě už ne výjimečný, ale velmi rozšířený jev, který státy nemají vůli/sílu potírat.

e) Pašeráctví neziskovek, které běžence naloďovaly jen několik km od libyjského pobřeží a místo toho, aby je zavezly do nejbližšího přístavu, jely s nimi přes celé moře. Tedy dokud to italská vláda tolerovala.

f) Jasně jsme říkali – jestliže se nebude přísně kontrolovat vnější hranice Schengenu (pevnost Evropa), dojde k faktickému rozpadu Schengenu a státy začnou kontrolovat vnitřní hranice.

Marian Kechlibar tu má pěknou klasifikaci těch, které každý z nás v okolí jistě zná. Nejčastěji se potkávám s kategorií 3, která má zvlášť v Brně početné zastoupení. Ty verbálně agresivní nevyjímaje. Vzpomínám i na jednu celebritní osobnost, dnes krajského zastupitele, který mě a spoustu dalších dlouho přesvědčoval o opaku. Nemám potřebu ho jmenovat. Spíš chci vzdát hold těm, kteří se už tenkrát nebáli psát a říkat pravdu, ačkoli to ve svém okolí neměli lehké.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *