Debata kolem hejtování inspirace a všech akcí programově velebících kreativitu mě k polemice na sociálních sítích nepřivedla, protože mě ani moc nezaujala. Michal Kašpárek má samozřejmě pravdu, že obě slova se stala už nadužívanými a měli bychom s nimi šetřit.

Na druhé straně mi přijde zbytečné připomínat, že pro každého je inspirativní něco jiného a že zdaleka ne z každé knížky, filmu nebo konference člověk odchází nakopnutý novým směrem, mimo svou komfortní zónu. Naštěstí žijeme ve svobodné společnosti, kde si může každý vybrat z nabídky mnoha žánrů tu míru různorodosti, intenzity zážitku a tvrdé práce, která mu v danou chvíli pro žádanou míru stimulace vyhovuje.

To, co mě v poslední době na diskusích kolem smyslu kreativity zaujalo a k této poznámce přivedlo, je spíše FilmTalks debata o filmu Lego příběh s Tomášem Sedláčkem, Václavem Dejčmarem (toho uvidíte na letošním TEDxBrno) a dalšími. Mohl bych napsat, že až tohle mě inspirovalo k tomu film vidět. O tom, jak se mi bude líbit, se pak možná podělím v komentáři, ale k přemýšlení nad jejich slovy, mj. také o autenticitě a společenské soudržnosti, vybízím čtenáře už teď.

Kdo nemá trpělivost poslouchat to celé, Dejčmarův výklad filmu je mezi 17. a 26. minutou.