Intellectual Property Rights neboli práva k duševnímu vlastnictví. Mluví a píše se teď o něm hodně, protože technologie radikálně mění možnosti jeho užívání, příp. zneužívání, a často vznikají dříve neznámé situace vyžadující změnu nahlížení na to, co je správné (morální), co je legální a co je prakticky kontrolovatelné a vymahatelné. Nejde přitom pro běžného uživatele o těžko postřehnutelné kličky právníků. Podívejme se na dva příklady.

Nedávno běžel na TV Nova Oscarem oceněný film Tygr a drak. Obvykle nesleduji závěrečné titulky až do konce, ale tentokrát jsem se na ně docela těšil, protože se při nich naplno rozvine nádherný hudební motiv procházející celým filmem. Záhy mi došlo, že o tento zážitek přijdu, neboť Nova se zachovala výsostně ekonomicky a nechala běžet nečitelné titulky v malém okně (stalo se vlastně u ní běžným jevem), zatímco většinu plochy obrazovky a zvukový kanál využila pro propagaci svého dalšího programu.

Není tady podstatná má bizarní chuť poslouchat hudbu u filmových titulků, ale respekt k autorům filmu. Přesněji řečeno podstatné je dodržování autorských práv, které využití díla (alespoň se domnívám) podmiňují tím, že film musí být promítnut celý (tj. včetně závěrečných titulků). Rád se nechám znalými odborníky poučit o tom, jaká je přesná formulace litery zákona. Předpokládám, že tehdejší legislativci neuvažovali s technologií umožňující rozdělit vysílací plochu na nezávislá okna a tudíž asi nezahrnuli dovětek o tom, že celý film musí být vysílán „na celé vysílací ploše“ nebo „tak, aby titulky byly čitelné lidským okem“.

Zatímco předchozí případ se týká ochrany uměleckých děl v televizním vysílání, druhý příklad hezky ukazuje změnu samotné podstaty informačního businessu. Evropský soudní dvůr (na rozdíl od britského soudu) totiž přiznal sázkové kanceláři právo využívat informace z dostihových databází bez povolení původního majitele dat. Sázková kancelář přitom nedělala nic jiného než to, že pomocí dnes dostupných technologií získávala rychle a levně data a startovní listiny dostihů z denního tisku a dalších volně dostupných zdrojů. Následně zpracované je pak nabízela pro předplatitele svých internetových služeb.

Jádrem sporu je, zda byly narušeny investice původního majitele dat (britské dostihové organizace) na vytvoření sportovních databází, které se odhadují na 6 mil. EUR. Podle výroku soudu nesměji být přebírány jen ty části databáze, jejichž vytvoření si vyžádalo výrazné finanční investice na získávání a ověřování dat. A teď si zkusme za startovní listiny dostihů dosadit sestavy a statistiky fotbalových zápasů, telefonní seznamy, přehledy aukcí a dražených předmětů, katalogy umění a nezapomeňme přitom, že technologie pro vyhledávání , zpracování a distribuci informací budou za pár let dovolovat mnohem více než dnes a že budou rychlejší a dostupnější.