Okolní svět vždy je a bude konstruktem, ze kterého se musíme – pokud o to stojíme – vymanit každý sám na vlastní pěst.

Z vykonstrovaného světa se sice nedá nikdy úplně uniknout, lze jej však přetvářet a spoluvytvářet – vedle lásky – psaním textů. Právě umění zacházet s texty, tedy na jedné straně schopnost formulovat v nich, co vidíme kolem sebe, a na druhé straně schopnost je číst, patří k hlavním zbraním všech, kteří se nechtějí octnout v zajetí pochybných narativů, spřádaných jako fiktivní románové kukly ze vzduchu – ne snad nějakým orwellovským Velkým bratrem, ale záplavou anonymních a bezvýrazných malých lidí.

Z doslovu Tomáše Jurkoviče k Murakamiho 1Q84