V poslední době mám pocit, že počet konferencí, seminářů a různých prezentací  překračuje rozumné meze lidské vnímatelnosti. Na jedné straně je jistě užitečné, že je tolik aktivních nositelů  informací a znalostí, kteří chtějí ostatním něco sdělit. Na straně druhé není lehké rozlišit ty, kteří vám mají opravdu co říci, a ty, kteří chtějí upozornit pouze na logo visící v sále nebo zobrazené na sborníku.

Ano, týká se to té subtilní hranice mezi vykalkulovanou reklamou a přirozenou touhou přesvědčení o pravdě svého názoru nebo předání obecnější znalosti. Celá řada odborných akcí se dnes neobejde bez sponzorů, kteří si tím často kupují i přednáškový čas. Akce tohoto typu jsou bezesporu užitečné, trpí však jednosměrností komunikace, návštěvníkova pozornost je vlastně zakoupena sponzorující firmou.

Vstupujeme do interaktivního světa, kde se bude stírat rozdíl mezi „hledištěm“ a „jevištěm“. Každý z nás (kdo o to stojí) bude mít větší svobodu (a odpovědnost) volby informačního kanálu a větší možnost obracet komunikační tok (jinými slovy směňovat svoji pozornost za pozornost druhé strany).

Na Internetu na tomto principu úspěšně fungují diskusní skupiny nebo elektronické konference. Režie vstupu/výstupu do/ze zvolené komunity je malá, pozornost navíc stačí  vynaložit jen v čase, kdy se vám to hodí. Očekává se, že rady a znalosti zde od ostatních získané budou oplaceny stejnou měnou.

To mne přivádí k myšlence vystavět na podobném principu i živá setkání. Myslím tím pořádat vedle monstrózních přednáškových akcí také malé diskusní kluby, kde by tou největší hodnotou bylo samotné pozvání neboli ocenění účastníka jako důstojného partnera pro vzájemnou výměnu pozornosti. Není tajemstvím, že akce tohoto typu přinášejí účastníkům mnohem větší přínos, a to i po stránce získaných kontaktů nebo osobních přátelství. Je třeba jen dodat, že vytvoření a rozvíjení takové „kompatibilní“ komunity není právě jednoduché a (opět ve smyslu času a pozornosti) levné.

Zaujmout potenciální čtenáře, diváky a návštěvníky bude stále obtížnější, neboť informační nabídka strmě roste, zatímco kapacita jedince informace vnímat se výrazně nemění. Hodnota získané pozornosti se tak stává cenným zbožím, které je na trhu směňováno. A na tomto trhu hrajeme my všichni. Jste si vědom(a) ceny svojí pozornosti?