Pamatovník

Jak jsme v Brně slavili 100. výročí republiky

Výstava ke 100. výročí Československa se zadáním „komplexní prezentace a oslava společných dějin“ prý stála 70 mil. Kč a člověka napadají vtíravé otázky. Opravdu nešlo připravit něco koncepčního, důstojného, co nebude připomínat dort pejska a kočičky? Něco, co u návštěvníků podpoří pocit národní hrdosti a vědomí kontinuity s předchozími generacemi, co připomene pozadí klíčových historických událostí?

Uprchlíci s migranty stále v jednom pytli

Jestli něco významně přispívá k odmítavému postoji Evropanů k imigraci a k poklesu jejich důvěry v média a neziskové organizace, tak je to záměrné míchání pojmů „uprchlík“ (utíká z domovské země z důvodu války nebo politické perzekuce) a „ekonomický migrant“ a masové podvody, při kterých jsou vydávání ti druzí za ty první.

Západní liberální hodnoty dnes brání konzervativci

Tradiční hodnoty Západu (především svoboda projevu a volný trh) jsou odsouvány do pozadí ve prospěch tří nových – diverzity, rovnosti a inkluze. Diverzitou se však nemyslí různost názorů, ale jen různost rasy, etnicity a sexuální identity. Rovností se nemyslí chvályhodná rovnost příležitostí, ale rovnost výsledků. Inkluzí pak dosažení této rovnosti s použitím kvót založených na skupinové identitě.

Participativní rozpočet: demokratizace nebo populismus?

Mně se spíš zdá, že jde o líbivý akt, kterému se snadno zatleská, s mizivým efektem a režií ve výši jednoho milionu. Drtivá většina navrhovaných projektů se týká jedné z 29 městských částí a řeší velmi lokální problém nebo rozvojový záměr. Nemělo by větší smysl, aby dle principu subsidiarity město rozdělilo danou sumu mezi městské části a ty si samy uspořádaly podobná hlasování svých rezidentů a nebo použily jiný rozhodovací mechanismus?

Ostře sledovaní skřivánci

„Ty taky přetavíme. Na novýho člověka“. Převýchova už běží na plné obrátky. Kdo se nepodřídí, je označen za populistu. Bourá se „prohnilá západní“ kultura – vadí sochy, matematika a další buržoazní přežitky „bílé nadřazenosti“. Imperativem doby je rovnost a inkluze. A pokrokoví intelektuálové tomu tleskají – stejně jako svazácká avantgarda v 50. letech.

Volný pád: úvaha o konci demokracie

Znáte film Volný pád? Tento Balaštíkův text je pro mě nejtrefnější analýzou krize demokracie z poslední doby. Znepokojivou otázkou je, kolik lidí kolem už vystoupilo z auta nebo se k tomu chystá.

Jak se nebránit Lordu Voldemortovi

Vzpomínáte na Fénixův řád a prof. Umbridgeovou v růžovém svetříku? Taky tvrdila, že učit se bránit není třeba, že o tom stačí jen teoretizovat. Ministerstvo kouzel vydalo příručku a zřídilo bezpečné zóny. A útoky Lorda Voldemorta byly fake news. Dokonalá alegorie pro Evropu těchto dnů.

Výkon moci přestává být srozumitelný

Byrokratizace demokratického systému dnes dosáhla takové míry, že člověku prakticky neumožňuje jednat svobodně ve zcela základních záležitostech. Do rozšiřující se sítě zákonů, vyhlášek a kontrol spadá stále větší část našeho života od zaměstnání nebo podnikání přes nakládání se soukromým majetkem. Důsledkem je pocit bezmoci a obtížněji vymahatelná spravedlnost.

Kde hledat příklady úspěšné imigrační politiky?

Které státy západní civilizace považujete za nejúspěšnější v integraci (legálních) přistěhovalců? Kde jich mnoho přijímají, ale také hodně dbají na podobu vzájemného soužití? Asi mezi nimi budou USA, Austrálie, Izrael, Dánsko nebo Španělsko. A když se nad tím zamyslíte, jsou to přesně ty státy, které se současně tvrdě brání imigraci ilegální.

Opakování historie pod jinou barvou

Historie se často opakuje, ale málokdy ve stejných barvách. Posledně poražení, poučeni nezdarem, se časem objeví s novou strategií. Pokud jsme tedy zvyklí, že totalita přicházela v černé nebo rudé, buďme si jistí, že příště přijde oblečena do jiné barvy (pravděpodobně do té nejpopulárnější), z jiné strany a bude mluvit jazykem, který pomohl vyhrát předchozí válku.

Jsou křesťanské hodnoty podmínkou liberální demokracie?

Nejdříve mě zaujal moment, když historik Jiří Hanuš a socioložka Dana Hamplová nesouhlasili s Tomášem Halíkem, že obrana křesťanských hodnot před vnějším nebezpečím není ta správná motivace k návratu ke křesťanským kořenům. Připomněli mu totiž, že v historii mnohdy hrála významnou roli a byla důležitým impulsem k tomu, aby lidé našli svoji křesťanskou identitu, která by jim pomohla udržet hodnoty pohromadě a čelit nenávistným ideologiím.

Co by tomu říkal Havel

80. výročí nedožitých narozenin Václava Havla vede k úvahám, co by říkal na dnešní dobu. Kdo četl jeho Zahradní slavnost nebo Vyrozumění, dokáže si asi představit dosazení Junckera a jemu podobných byrokratů na místo jednajících postav, jejichž absurdní jazyk politické korektnosti brání pravdivému pojmenování reality kolem nás. Manipulaci veřejnosti odcizováním jazyka, byrokratickou aroganci a ničení přirozeného lidského světa kritizuje také Havlova hra Asanace.

Zapomenutý obraz odpovědného hospodáře

Jak si vlastně představujeme ideálního politika? Jaké vlastnosti a schopnosti by měl mít? Ke komu jej přirovnat? Já volím metaforu odpovědného hospodáře. Hospodář na statku uvažuje dlouhodobě – např. jaká zvířata chovat a co zasít pro příští rok. Musí počítat s počasím jako externím vlivem, který nikdy nemůže plně předvídat. Udržuje dobré vztahy se sousedy a snaží se vyjít s tím, co má.