Pamatovník

Výkon moci přestává být srozumitelný

Byrokratizace demokratického systému dnes dosáhla takové míry, že člověku prakticky neumožňuje jednat svobodně ve zcela základních záležitostech. Do rozšiřující se sítě zákonů, vyhlášek a kontrol spadá stále větší část našeho života od zaměstnání nebo podnikání přes nakládání se soukromým majetkem. Důsledkem je pocit bezmoci a obtížněji vymahatelná spravedlnost.

Kde hledat příklady úspěšné imigrační politiky?

Které státy západní civilizace považujete za nejúspěšnější v integraci (legálních) přistěhovalců? Kde jich mnoho přijímají, ale také hodně dbají na podobu vzájemného soužití? Asi mezi nimi budou USA, Austrálie, Izrael, Dánsko nebo Španělsko. A když se nad tím zamyslíte, jsou to přesně ty státy, které se současně tvrdě brání imigraci ilegální.

Opakování historie pod jinou barvou

Historie se často opakuje, ale málokdy ve stejných barvách. Posledně poražení, poučeni nezdarem, se časem objeví s novou strategií. Pokud jsme tedy zvyklí, že totalita přicházela v černé nebo rudé, buďme si jistí, že příště přijde oblečena do jiné barvy (pravděpodobně do té nejpopulárnější), z jiné strany a bude mluvit jazykem, který pomohl vyhrát předchozí válku.

Jsou křesťanské hodnoty podmínkou liberální demokracie?

Nejdříve mě zaujal moment, když historik Jiří Hanuš a socioložka Dana Hamplová nesouhlasili s Tomášem Halíkem, že obrana křesťanských hodnot před vnějším nebezpečím není ta správná motivace k návratu ke křesťanským kořenům. Připomněli mu totiž, že v historii mnohdy hrála významnou roli a byla důležitým impulsem k tomu, aby lidé našli svoji křesťanskou identitu, která by jim pomohla udržet hodnoty pohromadě a čelit nenávistným ideologiím.

Co by tomu říkal Havel

80. výročí nedožitých narozenin Václava Havla vede k úvahám, co by říkal na dnešní dobu. Kdo četl jeho Zahradní slavnost nebo Vyrozumění, dokáže si asi představit dosazení Junckera a jemu podobných byrokratů na místo jednajících postav, jejichž absurdní jazyk politické korektnosti brání pravdivému pojmenování reality kolem nás. Manipulaci veřejnosti odcizováním jazyka, byrokratickou aroganci a ničení přirozeného lidského světa kritizuje také Havlova hra Asanace.

Zapomenutý obraz odpovědného hospodáře

Jak si vlastně představujeme ideálního politika? Jaké vlastnosti a schopnosti by měl mít? Ke komu jej přirovnat? Já volím metaforu odpovědného hospodáře. Hospodář na statku uvažuje dlouhodobě – např. jaká zvířata chovat a co zasít pro příští rok. Musí počítat s počasím jako externím vlivem, který nikdy nemůže plně předvídat. Udržuje dobré vztahy se sousedy a snaží se vyjít s tím, co má.

Imigranti – příležitost i hrozba. Jaké chceme?

Imigrace zásadně ovlivní konkurenceschopnost a kvalitu života (a také volební výsledky) ve všech evropských zemích včetně ČR a proto má obrovský význam se jí zabývat. Uspějí jen země, které zvládnou vyvážit otevřenost pro vzdělané, pracovité a podnikavé cizince (stárnoucí obyvatelstvo a hospodářství je prostě potřebují) a současně zajištění bezpečí a jejich integrace včetně vynucení respektu všech obyvatel k platným zákonům a pravidlům soužití bez výjimky.

Na jakých hodnotách stojí Evropa?

K mému údivu jsem opakovaně slyšel názory, které otázku ironicky zpochybňovaly, jako bychom žádné evropské hodnoty ani mít neměli nebo jako by nám zůstaly už jen nějaké globálně univerzální. A kupodivu jsem nezaregistroval, že by se o nějaký výčet ve veřejné diskusi pokusili představitelé EU, kteří to mají v náplni práce. Vypsal jsem si tedy pro začátek pár bodů z nedávno publikovaných textů od čtyř českých autorů.

Hanobení ztrestá ministerstvo lásky

Šílený návrh zákona ministra Pelikána o hanobení sociální třídy mi připomněl soud s Larry Flyntem. Jde o nejnebezpečnější polistopadovou právní normu, kterou lze zneužít pro umlčení nepohodlné kritiky. S tak gumovým paragrafem by se mohl kdokoli prohlásit za součást ohrožené menšiny a na jakýkoli vtip, satiru nebo osobní kritiku vztáhnout blíže neurčené „hanobení“, které tolik připomíná podvracení republiky a socialistického zřízení.

Obchází nás strašidlo populismu

Nejen toho tradičního, kterým se politici podbízejí svým potenciálním voličům. Mám na mysli nebezpečný trend dopadající na nás všechny, kteří pro udržení si teplého místa, přízeň vlivných nebo pouhý lajk na Facebooku uděláme skoro cokoli. Žijeme pak ne podle vlastního přesvědčení, ale podle vrtkavého vkusu ostatních a diktátu popularity. Drtivý dopad to má na demokracii a pluralitu názorů.

Cizinci, migranti, přistěhovalci a expati

Zbytečně rozdělená společnost v otázce přístupu k migrantům a uprchlíkům mě trápí ze dvou důvodů. Hlavně kvůli těm přistěhovalcům, kteří k nám přišli už před časem s řádnými doklady a po standardním prověření. Někteří z nich u nás spokojeně žijí už roky, mají tu vysoce kvalifikovanou práci v mezinárodních i českých firmách, svoje přátele, případně rodinu.

Nulový součet svobody a bezpečí

Studenti na kolejích, v jejichž zájmu je velkorysý a volnější režim, např. pro večerní návštěvy, obvykle věděli, že když jeho návštěva natropí v noci příliš hluku nebo si dokonce něco odnese ze sousedního pokoje, dopadne přísnější režim i na ostatní. Je smutné, že tuto společnou odpovědnost za hodnoty otevřené společnosti a za naši svobodu nechápe německá vláda ani vedení EU.

Tipy na čtení k migrační krizi

Z těch stovek textů k migrační krizi v Evropě, kterými jsem se prokousal za poslední měsíce, doporučuji ke čtení malý výběr. Média (především v Německu, Rakousku a Švédsku) se pomalu zbavují roubíků politické korektnosti, ale policisté jsou stále omezováni v tom, jaké informace o kriminalitě imigrantů mohou zveřejňovat. V diskusích se tak stále objevuje řada mýtů a falešných představ.

K základům pyramidy potřeb

Karta ohrožení, které vyvolala rezignace na elementární kontroly příchozích z rizikové oblasti na hranicích EU a neochota unie chránit svoje hranice, prostě přebije všechno ostatní bez ohledu na politické sympatie a míru shody s politiky v dalších věcech. Pokud toto nepochopí politici demokratických stran a nechají si ukrást hlavní téma, čeká nás těžká doba.

Musíme to opravit :-(

Jsou jistě další země, které jsou znechuceny způsobem, jak současná EU ne/funguje – v prvé řadě Británie a země Visegradu, Dánsko, baltské země, možná Nizozemí, Slovinsko, Irsko. Hledejme přirozené spojence – státy, které nechtějí sebevražednou azylovou politiku, jakou se snaží EU vnutit Německo a Švédsko, státy, které odmítají rozpočtovou disciplínu Řecka, Itálie a Francie, a na lék typu „více Evropy“ mají dost jiný názor.